Cítění

(srv. myšlení)

Psychologická orientační funkce. Cítění je funkce hodnotící; informuje nás o tom, zda je pro nás něco příjemné či nepříjemné.

Cit je natolik neoddiskutovatelný jako existence nějaké myšlenky.

Je to právě funkce cítění, která leží v základech rozhodování typu „útok, nebo útěk“. Jako subjektivní proces může být cítění zcela nezávislé na vnějších podnětech. V Jungově typologickém modelu je cítění funkce racionální (stejně jako myšlení); obě tyto funkce jsou rozhodující měrou ovlivňovány nikoli  percepcí (jak je tomu u funkcí vnímání a intuice), ale reflexí.

Cítění je často zaměňováno za emoce a afekty, které jsou výsledkem působení aktivovaných komplexů. Cítění nekontaminované afektem může být naprosto chladné.

Cítění se od afektů liší tím, že cítění, podobně jako obyčejný proces myšlení, nevyvolává žádné zaznamenatelné fyzické změny.