Coniunctio

Sjednocení, spojení. Původně alchymický pojem označující sloučení substancí v procesu jejich proměny. V psychologii označuje sjednocení protikladů a zrod nových možností.

Coniunctio je apriorní obraz, který odjakživa stojí na předním místě v duchovním vývoji lidstva. Sledujeme-li tuto myšlenku zpětně, nalezneme v alchymii dva zdroje, z nichž se odvozuje. Jeden je křesťanský a druhý pohanský. Křesťanským zdrojem je bezpochyby učení o Kristu a Církvi, o ženichovi a nevěstě (sponsus et sponsa), přičemž Kristu náleží role Slunce (Sol) a Církvi role Měsíce (Luna). Pohanským pramenem je na jedné straně hieros gamos (posvátná svatba), na druhé svatební spojení zasvěcence s božstvem.

Jung používal i další původně alchymické termíny s podobným významem: unio mystica (mystická jednota vznikající v mystickém či posvátném sňatku), coincidentia oppositorum (koindicence protikladů), complexio oppositorum - protiklady jsou vtěleny do společného obrazu, obrazu jednoho světa (unus mundus). Do stejné kategorie patří i pojem kámen mudrců (filosofů), který je rovněž alchymické provenience.