Finální přístup

(viz také konstruktivní přístup, neuróza, reduktivní přístup, autoregulační funkce psýché)

Finální, účelový přístup bere při interpretaci do úvahy smysl a účel psychické aktivity; je komplementární ke kauzálnímu přístupu.

Psychologická skutečnost vyžaduje dvojí hledisko, a sice kauzální a finální. O finalitě mluvím záměrně, abych předešel záměně s pojmem teologie. Finalitou míním pouze imanentní psychologické zaměření na cíl. Místo „zaměření na cíl“ říkávám také „smysl pro účel“. Všechny psychologické jevy v sobě takový smysl obsahují - týká se to i pouze reaktivních fenoménů, například emocionálních reakcí.

Jung označoval finální hledisko jako energetické, v kontrastu k hledisku mechanistickému nebo reduktivnímu. Energetické hledisko předpokládá, že změny duševních fenoménů jsou podmíněny prouděním energie, jejíž množství je konstantní.

Je-li některá psychická funkce obdařena nadbytkem energie, jiná fukce naopak strádá jejím nedostatkem. Pokud musíme někam investovat příliš mnoho libida, jinde ho bude nedostatek. Z tohoto hlediska musí být neurotické symptomy uvažovány jako zdůrazněné funkce přesycené libidem. V opačné situaci, charakterizované nedostatkem libida jako u apatických stavů, se vnucuje otázka, kam se libido podělo. Úkolem analýzy je skryté libido objevit.

(Zkráceno)