Objektivizace

(viz také aktivní imaginace)

Proces diferenciace já od ostatních osob a obsahů nevědomí.

Jejím cílem je oddělit vědomí od objektu tak, že jedinec už nevkládá záruku svého štěstí nebo dokonce svého života do faktorů, jež jsou mimo něj - ať jsou to osoby, myšlenky nebo okolnosti - ale dospívá k poznání, že vše záleží na tom, zda má poklad, nebo ne. Dosáhne-li se vlastnictví tohoto zlata, je centrum přitažlivosti v jedinci a není již v nějakém objektu, na němž je závislý.

Jung dále zdůrazňuje, že v různých náboženstvích byl poklad projikován do svatých postav a že současníci již nejsou s to vyjádřit své neosobní hodnoty v historických symbolech. Musí proto nalézt jinou, individuální metodu zformování neosobních obrazů.

Neboť tyto obrazy musí získat formu, musí žít svůj charakteristický život, jinak je jedinec oddělen od základní funkce psýché a pak je neurotický. Je dezorientován a v konfliktu sám se sebou. Ale je-li schopen objektivizovat neosobní obrazy a najít k nim vztah, je ve spojení s onou vitální psychologickou funkcí, o kterou se od úsvitu vědomí staralo náboženství.