Poněvadž se nechávají vést převážně svým subjektivně orientovaným citem, zůstávají jejich pravé motivy většinou skryty. Navenek projevují harmonickou nenápadnost, příjemný klid, sympatický paralelismus, který nechce druhého k něčemu přimět, ovlivňovat, či dokonce přesvědčovat a měnit. Je-li tato vnější stránka poněkud výraznější, vnucuje se mírné podezření z vlažnosti až chladu, jež může zesílit až k lhostejnosti vůči štěstí a neštěstí jiných lidí. Cítíme pak zřetelně citové hnutí odvracející se od objektu. Tento typ nesdílí vlastní emoce objektu, nýbrž je tlumí a brání se jim, nebo lépe řečeno tyto emoce jsou „zchlazeny“ negativním citovým úsudkem. Ačkoli je zde stále připravenost ke klidné a harmonické koexistenci, vůči cizímu objektu není projevována žádná přívětivost, žádná vřelá vstřícnost, nýbrž lhostejně se jevící, chladné až odmítavé chování. Vůči něčemu strhujícímu, entuziastickému zachovává tento typ především blahovolnou neutrálnost, někdy s lehce naznačeným rysem nadřazenosti a kritičnosti, který citlivému objektu snadno bere vítr z plachet.

Protože se tento typ jeví většinou jako chladný a rezervovaný, povrchní úsudek mu snadno upírá jakýkoli cit. To je však naprosto nesprávné, poněvadž city nejsou extenzivní, nýbrž intenzivní. Rozvíjejí se do hloubky.

Pokud se já cítí pod úrovní nevědomého subjektu a cit zpřístupňuje cosi vyššího a mocnějšího než je já, je tento typ normální. Nevědomé myšlení je sice archaické, kompenzuje však užitečně redukcemi občasné záchvaty povyšovat já na subjekt. ale pokud k tomu úplným potlačením redukujících nevědomých myšlenkových vlivů přece jen dojde, dostává se pak nevědomé myšlení do opozice a promítá se do objektů. Tím dostává subjekt, který se stal egocentrickým, pocítit moc a význam znehodnocených objektů. Vědomí začne pociťovat, „co si myslí druzí“. Ti si přirozeně myslí všemožné sprostoty, osnují zlo, potajmu poštívají a intrikují atd. Subjekt tomu musí předcházet tím, že sám začne preventivně intrikovat a podezírat, vyzvídat a kombinovat. Zmocňují se ho fámy a musí se křečovitě snažit o to, aby pokud možno proměnil hrozící podřízenost v převahu. Tak vznikají nekonečné rivality tajné povahy a v těchto rozhořčených bojích se lidé nejen neštítí žádného špatného nebo podlého prostředku, nýbrž zneužívá se i ctností, jen aby bylo možno vyložit trumf. Takový vývoj vede k vyčerpání. Forma neurózy je méně hysterická než neurastenická, u žen často se silnou spoluúčastí tělesného stavu, například anémií s následnými stavy.

(Výpis z knihy: Výbor z díla I. - Obecný popis typů)