Introvertní myslivý typ:

ex-m

ex-c ex-v ex-i in-m in-c in-v in-i

Tento typ je v rozhodující míře ovlivňován ideami, které však nepocházejí z objektivně daného, nýbrž ze subjektivního základu. Usiluje o prohloubení, a nikoli o rozšíření. Touto základní dispozicí se zásadním a zjevným způsobem odlišuje od své extrovertní obdoby.

Jednotlivci tohoto typu mohou být zdvořilí, laskaví a přívětivý, ale mnohdy mají tyto vlastnosti příchuť určité úzkosti, která prozrazuje záměr, jež je v pozadí, totiž úmysl druhou stranu odzbrojit. Odpůrce má být uklidněn nebo zastaven, neboť by se mohl stát rušivým. Tento typ rád mizí za mrakem nedorozumění, který je tím hustší, čím více se pomocí své méněcenné funkce kompenzačně pokouší přijmout masku určité uhlazenosti, která však křiklavě kontrastuje s jeho skutečnou povahou.

Když uvádí své myšlenky do světa, neuvádí je jako starostlivá matka své děti, nýbrž odloží je a nanejvýš se zlobí, když se sami nedokáží uchytit a prosadit. V tom mu napomáhá okolnost, že mu většinou naprosto chybí praktické schopnosti nebo má v každém ohledu averzi vůči reklamě. Zdá-li se mu jeho produkt subjektivně správný a pravdivý, musí také být správný a ostatní se mají před touto pravdou jednoduše sklonit. Stěží asi půjde, aby někoho - hlavně někoho, kdo má vliv - pro svou věc získával. A pokud to učiní, udělá to většinou tak neobratně, že dosáhne opaku svého záměru.

Ve sledování svých idejí je tento typ většinou tvrdošíjný, svéhlavý a neovlivnitelný. S tím kontrastuje zvláštním způsobem jeho sugestibilita vůči osobním vlivům. Uzná-li zdánlivou neškodnost nějakého objektu, je tento typ nesmírně přístupný právě méněcenným živlům. Zmocňují se ho z nevědomí. Nechá se týrat a nejhanebněji vykořisťovat, jen když není rušen ve sledování svých idejí. On sám si jen těžko dokáže připustit, že něco, co je jasné jemu, se ještě nemusí jevit jasné každému. Jeho způsob chování a vyjadřování je většinou ztížen všelijakými přídavky, výhradami, ostražitostí, pochybnostmi, které pocházejí z jeho zamyšlenosti a rozpaků. Práce mu jde těžko od ruky. Buď je málomluvný, nebo narazí na lidi, kteří ho nechápou; tím si shromažďuje corpora delicti - důkazní materiál pro bezednou hloupost lidí. Pokud je náhodou někdy pochopen, propadá lehkověrnému přeceňování. Snadno se stává obětí ctižádostivých žen, které dokáží využít jeho nekritičnosti vůči objektu, nebo se z něho vyvine misantropický starý mládenec s dětským srdcem. Často je i jeho vnější vystupování neobratné, například je úzkostlivě korektní, aby nebudil pozornost, anebo je pozoruhodně bezstarostný. V širším okolí je považován za bezohledného a autoritářského. Čím blíže ho lidé poznávají, tím se stává úsudek o něm příznivější a nejbližší dokáží vysoce ocenit jeho intimnost. Vzdálenějším lidem se jeví jako naježený, nepřístupný a pyšný, někdy i zahořklý v důsledku svých nepříznivých předsudků vůči společnosti.

Cizí vlivy, jež navenek příkře odmítá, se ho zmocňují zevnitř, ze strany nevědomí, a on proti nim musí hromadit důkazy, a to proti věcem, které se nezasvěceným jeví jako úplně zbytečné. Poněvadž se jeho vědomí nedostatkem vztahu k objektu subjektivizuje, jeví se mu pak jako nejdůležitější to, co se skrytě nejvíce dotýká jeho osoby. S izolací navenek vzrůstá boj s nevědomými vlivy, které ho začínají pozvolna ochromovat. Zesílený sklon k osamělosti ho má ochránit před nevědomými vlivy, ale samota ho zavádí zpravidla hlouběji do konfliktu, který ho vnitřně vyčerpává.

(Výpis z knihy: Výbor z díla I. - Obecný popis typů)