Interview:

Carl Gustav Jung v rozhovoru s Georgem Gersterem

Produkce: Rádio Zürich (Nahráno: 31. června 1960)

- Vždy na mne, pane profesore, znovu zapůsobí nápis, který je vytesán nade dveřmi vašeho domu:

Vocatus atque non vocatus deus aderit

Volán či nevolán, Bůh bude přítomen.

Myslím, že se tu jedná o výrok orákula.

- Ano, je to výrok delfské věštírny z doby, kdy Lakedaimónští (Sparťané) chtěli vést válku proti Atéňanům. Tehdy se zeptali orákula a to byla jeho odpověď: že Bůh bude při tom … aderit.

- Mohu se zeptat, z jakého důvodu máte nade dveřmi Vašeho domu právě tento výrok?

- Ano, to je dlouhý příběh. Udělal jsem totiž zkušenost, že ať už je to tak zamýšleno či nikoliv, takzvané náboženské fenomény jsou neustále všudypřítomné. Stačí, když nastane nějaký stav nouze, stav skutečné nouze, a tyto náboženské výroky se opět hlásí ke slovu. A tak ve chvíli velkého úžasu či překvapení pak každý, kdo třeba ani v Boha nevěří, použije slov „Ach Bože“ nebo „Proboha“, a to jsou ony bezděčné výrazy náboženské povahy, protože se v nich užívá jméno boží.

... Pro mnohého muže je to nanejvýš kritické období, protože v něm dochází k veliké změně, o které nic neví. Slunce totiž začíná klesat a to se pak může jeho názor na svět pozoruhodně změnit. Vezměte si např. Nietzscheho, u něj přichází Zarathustra. Fechner, kupříkladu, se stane mystickým filozofem, atd.

To, jak bývá druhá, naprosto netušená polovina života, podmíněna sny, jsem si jednou zakusil sám na sobě. Často přicházejí sny, které fungují téměř jako prekognice a které předvídají, jak se bude budoucnost vyvíjet. Je to projev primárního, v hloubi skrytého založení. Někdo např. má osobitou představu o světě, která vychází z jeho výchovy, a tato představa je příliš úzká. On ale není tak úzký, ovšem neví o tom. A pak se mu třeba zdá sen o mnohem bohatším životě, o úplně jiných aspektech světa, na které předtím vůbec nepomyslel. A potom ho napadne – aha, to by mohla být možnost. Já jsem to viděl sám u sebe. Dlouhou dobu jsem pochyboval o tom, jestli mám studovat archeologii anebo historii nebo něco podobného. Ale potom se mi zdál jeden živý sen, nebo dva, a tyto sny ve mně vyprovokovaly zájem o přírodní vědy. Tyto sny ze mne vlastně udělaly přírodovědce.

Část rozhovoru s C. G. Jungem v televizním

pořadu pro BBC o slavných lidech nazvaný

Tváří v tvář

s moderátorem Johnem Freemanem,

z října roku 1959.

- Freeman: „Když jste byl mladý chodil jste do kostela?“

- Jung: „Ó ano! Všichni jsme chodili do kostela.“

- Freeman: „A věřili jste v Boha?“

- Jung: „Ó ano! Všichni jsme věřili.“

- Freeman: „A teď, věříte?“

- Jung: „Právě teď? ...

... To je obtížné odpovědět...

... teď... vím... já nevěřím... já vím (že Bůh je).“

Jung Speaks part 1 / Jung Speaks part 2 / Jung Speaks part 3 / Jung Speaks part 4

... Protože jediné nebezpečí, které skutečně existuje, je člověk sám. Člověk představuje velké nebezpečí a my si toho zoufale nejsme vědomi. Nic o člověku nevíme, ani malý zlomek!!...

... Víte, že existují ony zvláštní schopnosti psýché, které musí nebo nemusí nutně zcela proniknout do prostoru a času. Můžete mít sny nebo vize o budoucnosti. Můžete vidět jednorožce a podobné věci a nikdo nemůže tvrdit, že pro vás neexistují a ve skutečnosti existovaly vždycky...

Velmi děkuji za překlad těchto ukázek Jitce Švecové.