Obecné typy:

Extrovert

- se chová vůči objektu pozitivně. Staví se k jeho významu kladně do té míry, že své subjektivní zaměření orientuje neustále podle objektu a na něj ho také vztahuje.

- Extrovertní zaměření je motivováno zvnějšku a je řízeno vnějšími, objektivními činiteli a vztahy. Chová se vůči objektu pozitivně.

- zvláštností extroverta je, že se stále vydává a do všeho se šíří.

EXTROVERTNÍ TYP

A) OBECNÉ ZAMĚŘENÍ VĚDOMÍ

Převažuje orientace na objekt a objektivně dané a nejčastější a nejdůležitější rozhodnutí a jednání jsou podmíněna objektivním faktory. Jestliže někdo myslí, cítí a jedná tak, jak to bezprostředně odpovídá objektivním poměrům a jejich požadavkům, a to jak v dobrém, tak ve špatném smyslu, je extrovertní.

Zájmy a pozornost sledují objektivní události, a to v první řadě události z nejbližšího okolí. V souladu s tím se řídí i jednání podle vlivu osob a věcí.

B) ZAMĚŘENÍ NEVĚDOMÍ

Extrovertní typ je v neustálém pokušení zbavit se (zdánlivě) sám sebe ve prospěch objektu a svůj subjekt asimilovat od objektu. Lze očekávat, že psychická kompenzace vědomého extrovertního zaměření bude obzvláště zdůrazňovat subjektivní moment, to znamená, že v nevědomí budeme moci prokázat silně egocentrickou tendenci. Nevědomé nároky extrovertního typu mají vlastně primitivní a infantilní, egoistický charakter. Čím vědomější je vědomé extrovertní zaměření, tím infantilnější a archaičtější je nevědomé zaměření. Tlumení infantilních a primitivních nároků, vede snadno k neuróze.

Introvert

- se chová vůči objektu abstrahujícím způsobem; v podstatě se neustále snaží odejmout objektu libido, jako by měl zamezit přílišnému vlivu objektu.

- Introvertní zaměření je motivováno zevnitř a je řízeno vnitřními, subjektivními činiteli.

- introvert má tendenci bránit se proti vnějším nárokům, zdržovat se všech výdajů energie, které se vztahují přímo na objekt.

INTROVERTNÍ TYP

A) OBECNÉ ZAMĚŘENÍ VĚDOMÍ

Neorientuje se převážně na objekt a objektivně dané, nýbrž na subjektivní faktory. Řídí se oním faktorem vnímání a poznání, jež představuje subjektivní dispozici, která přijímá smyslový podnět. Dvě osoby například vidí tentýž objekt, ale nevidí ho nikdy tak, že by oba obrazy o něm získané byly absolutně identické. Introvert se opírá převážně o to, co vnější dojem konsteluje v subjektu.Svět existuje nejen o sobě a pro sebe, ale i tak, jak se mu jeví.

B) ZAMĚŘENÍ NEVĚDOMÍ

Dominujícím postavením subjektivního faktoru ve vědomí znamená podhodnocování objektivního faktoru. Objekt nemá ten význam, který by mu měl vlastně příslušet. Jak se vědomí introverta subjektivizuje a přikládá nevhodný význam já, je vůči objektu zaujímána pozice, která je natrvalo zcela neudržitelná. Čím více se já snaží zajistit všechny možné svobody a chce být nezávislé, nadřazené a bez závazků, tím více se dostává do otroctví objektivně daného. Introvert se bojí zesíleného vlivu objektu, působivých afektů jiných lidí a stěží se dokáže ubránit strachu, že se octne v cizím vlivu.