3. DÍLO

B.  DUCH VE HMOTĚ

Alchymisté hledali zázračný Kámen, který obsahuje pneumatikou podstatu, aby z něho získali onu látku, jež proniká do všech těl (poněvadž ona je právě ten „duch“, který vnikl do Kamene) a všechny neušlechtilé látky proměňuje přebarvením v ušlechtilé. Tato „duchovní látka“ je jako rtuť, jež neviditelně tkví v rudách a nejdříve musí být vypuzena, jestliže ji chceme získat „in substantia“. Máme-li však tohoto penetrujícího Merkura, můžeme jej „projikovat“ na jiná těla, respektive tělesa a přivádět je z nedokonalého stavu do stavu dokonalého. Nedokonalý stav je jako stav spánku; těla jsou v něm jako „ti spoutaní a spící v Hádu“, kteří jsou díky božské tinktuře získané ze zázračného Kamene, jež je plný ducha, jakoby probuzeni ze smrti k novému, krásnějšímu životu. Přitom je naprosto jasné, že tendence směřuje k tomu, aby se tajemství duševní proměny nevidělo jen ve hmotě, ale využilo se ho i jako teoretického vodítka k vyvolání chemických změn.

... o tinktuře nebo o božské vodě se nepodávají jen výpovědi o blahodárném léčivém a zušlechťujícím působení, nýbrž se také zdůrazňuje, že preparát je vražedný jed, jenž těla proniká tak, jako proniká své vlastní (to znamená [pneuma], svůj Kámen).

Psychická autonomie pneumatu je novopýthagorejsky potvrzena: podle tohoto názoru byla duše hmotou pohlcena s výjimkou rozumu (nús). Ten je ovšem mimo člověka - je to jeho démon. Lépe by jeho autonomii asi formulovat nešlo. Je asi totožný s bohem Anthrópem: objevuje se vedle Démiurga, ale je protivníkem planetárních sfér. Roztrhá kruh sfér a sklání se dolů k zemi a vodě (to znamená, že se hodlá projikovat do elementů). Na zemi padá jeho stín; ve vodě se však odráží jeho obraz. Ten roznítí v elementech lásku, a jemu samému se zrcadlový obraz božské krásy líbí natolik, že v něm chce přebývat. ale sotva sestoupí, už jej obejme s horoucí láskou fysis, tj. hmota. Z tohoto objetí vznikne sedm prvních hermafroditních bytostí. Těchto sedm bytostí představuje výrazný vztah k planetám a tím ke kovům, jež podle alchymistického pojetí vznikají z hermafrodita Merkuria.

V takových vizionárních zrcadleních (Anthrópos zahlédne svůj obraz) se projevují nevědomé procesy projekce nějakého autonomního obsahu. Tyto mytické obrazy jsou tedy jako sny, jež nám sdělují jak skutečnost, že nastala projekce, tak i co bylo projikováno. To projikované je podle soudobých svědectví božský démon, bohočlověk, pneuma atd. Pokud je tedy stanovisko komplexové psychologie realistické, tj. zakládá se na předpokladu, že psychické obsahy jsou existence, charakterizují jmenované atributy nevědomou část osobnosti, které se připisuje vyšší uvědomění a převaha nad tím obyčejným lidským. Empiricky takové postavy vyjadřují názory a kvality, které mají vždy převahu, nejsou dosud vědomé a o nichž ani vůbec není rozhodnuto, zda smí být připojeny k vědomí ve vlastním smyslu či nikoli. Problém tohoto přičtení, který asi laikovi připadne jako nemístná spekulace, má velký praktický význam. Nesprávné přičtení může totiž způsobit nebezpečné inflace, jež se laikovi zdají být nevýznamné jenom proto, že neví, jaká duševní i vnější neštěstí inflace způsobuje.

Pokračovat - Dílo spásy