výlet do Dánska
společnosti mi byly jakési dívky, dvě mladé ve věku kolem dvanácti let a jedna starší , mohlo jí být přes dvacet. Dánsko, ani přesně nevím jak jsme tam dorazili, byla země zatažená mraky. Své známé (v počátku snu mi dělala společnost pouze jedna starší dívka) jsem říkal, že lidé v ní jsou zadumaní a neveselí, načež mi odpověděla, ať se nedivím, když v jejich domovině vládne takovéto podnebí. Procházel jsem kolem parkoviště v tom kolem mě proletí kovová koule podobná kouli na sportovní vrh. Rozhlédnu se ve směru ze kterého přiletěla a spatřím svalnaté chlapce ve sportovním oblečení – trenýrky a tričko jak vrhají své koule vší silou do zaparkovaných osobních aut ustavených zřejmě záměrně jako terče těchto koulí. Přijde mi to sice zvláštní, ale pomyslím si, že je to zřejmě národní tradice a jdu dále. Ocitám se zpět na místě ze kterého jsem vyšel, tedy na autobusové zastávce. Počasí je opravdu nevlídné, venku prší a zastávka poskytuje mně a mé společnici přístřeší. Začnu však namítat, že jsem do Dánska nepřijel, abych ležel v autobusové zastávce ve které se schovávají další lidé před deštěm a čekají na svůj autobus. Společnice mi odvětí, že jde o normální způsob cestování a uložení se v prostoru kryté zastávky je zcela běžná věc. Přesto nesouhlasím a navrhuji, že se půjdu poohlédnout po jiném útulnějším místě, které by nabízelo více soukromí. Začínám se ptát sám sebe, proč tam vlastně jsem, když Dánsko je tolik podobné Česku, když v n něm prší. Snažil jsem se nalézt ve svém okolí nějakou zajímavost, která by upoutala mou pozornost svou národní specifičností, ale byla to marná snaha. Všude jen paneláky v atmosféře zataženého , deštivého počasí a lidé, jež chodí od někudy někam, zřejmě z práce a do práce. Ti lidé byli všichni bez výrazu, jejich nálada přesně odpovídala stavu počasí, zvláštní na tom však trochu bylo, že si mě vůbec nikdo z nich nevšímal, byť jen mihnutím oka se na mě ani nepodíval. Všichni jako by měli svůj cíl, jakoby pouze plnili svů úkol a nic jiného je nezajímalo. Nebo jsem jim přišel tak moc nezajímavý? Možná.
Došel jsem až k velké budově asi to byl starý sklad, vlezl jsem dovnitř, protože bylo otevřeno v tom jsem uviděl místečko velké asi 3x3m vhodné pro naše „ubytování“. Vrátil jsem se tedy pro svou společnici na zastávku, abych jí sdělil, že nás ve skladě, který jsem objevil , čeká mnohem útulnější místo než je prostor autobusové zastávky. Souhlasila a my se tedy přemístili.
Ve skladě se objevily mé další společnice, dvě mladé asi dvanáctileté dívky o kterých jsem psal. Musím říct, že mě to potěšilo, protože starší dívka byla celkově neveselá a já od těchto dětí očekával trochu více lidskosti, radosti a pobavení, možná v tom bylo také jakési skryté sexuální očekávání – to přesně nevím. Dívky začaly vybalovat své batohy, když v tom jsem jedné z nich řekl, aby přišla ke mně a sedla si mi na koleno, ani přesně nevím proč, snad jsem se chtěl pomazlit, přitisknout jí k sobě. Dívka přišla a udělala to, vypadala, že jí můj návrh vůbec nevadí o to více se protivil té druhé, která v ten okamžik začala důrazně proti takovémuto jednání z mé strany protestovat, říkala, že není přípustné, abych si já dospělý muž posadil dvanáctileté děvče na nohu, že jí doma říkali, že se to nesmí, dívala se na mě velmi přísně a vyčítavě, až jsem se zastyděl a mladou dívku sedící na mém koleni poslal pryč. Bylo mi to líto, ale současně jsem se styděl a cítil trochu odporu k dívce, která mě uvrhla do pozice „deviantního zločince“, mimochodem byla to mladší sestra mého dobrého věřícího kamaráda.
Součástí putování po Dánsku byla také návštěva zimního stadionu. Právě v něm trénovali nějací chlapci hokej. Přišli jsme k občerstvení, že si dáme teplý čaj. Obsluhovala nás žena kolem padesátky v jakémsi národním kroji. Když jsem se jí snažil lámanou angličtinou vysvětlit, že jsme z Česka a dáme si horké čaje, začala na nás mluvit češtinou s jakýmsi přízvukem, čemuž jsem se dost podivil, ale napadlo mě, že bude nejspíš emigrantka, která se po revoluci nevrátila zpět do vlasti. Myslím, že se nám snažila vysvětlit, kde jsou v okolí zajímavé objekty ke shlédnutí, už přesně nevím.
Dále si sen přesně nepamatuji, jen vím, že jsme se vrátili zpátky domů autem, které zapadlo do bahna za autobusovou zastávkou stojící kousek od mého domu. Byl jsem naštvaný na jednu z mladých dívek, která auto řídila, na tu „rozumnější věřící“, že svým způsobem jízdy zapadla v terénu, přitom jsem jí před jízdou navrhoval, že řídit budu já.
