Má zkušenost s davem

Tak já mám naprosto unikátní zážitek, když jsem se před několika lety vydala do tehdy ještě Carrefouru na tzv. "Výprodej století" - byla jsem v té době nezaměstnaná a vyloženě jsem tam šla pozorovat dav. Výprodej století spočívala v tom, že Carrefour zaslal do domácností letáky, kde avizoval až 95%-ní slevy, ať už na elektroniku, či drogerii, oblečení, hodinky, fotoaparáty, žrádlo, sportovní potřeby, prostě cokoliv… Dorazila jsem cca pul hodiny před otevřením. Nutno dodat, že se jednalo o leden a byla fakt zima jak v Rusku. Jela jsem tramvají, již v tramvaji bylo jasné, kdo jede nakupovat, tito lidé vypadali nervozně, zároveň však odhodlaně. navíc všude byly dopravní zácpy...Už od zastávky bylo vidět, že se ten den rozhodlo nakoupit s výraznými slevami nemálo lidí. Půl hodiny před otevřením jsem letmým pohledem odhadovala účast cca 300 - 400 lidí před nákupním centrem. První jsem šla obhlídnout ty vepředu, protože ti mi z psychologického hlediska připadali jako nejzajímavější objekty.

U prosklených dveří stáli namačkáni otužulci různého věku, pohlaví a vzezření – co měli společné byla načervenalá barva v obličeji od mrazu, vykulené oči, v rukou velké tašky, někteří horolezecké krosny na zádech a kdosi tam popíjel z termosky něco na posilnění. S přibývajícím časem houstla atmosféra a někteří jedinci si začali bránit svoje území před prodejnou, rozhodovaly doslova centimetry. Jelikož mě kdosi okřikl, ať se nepředbíhám, že on už tam stojí 3 a půl hodiny, a ať mažu dozadu, šla jsem se tedy postavit na konec toho houfu pomatenců.

Pět minut před otevřením prodejny jsem zjistila, že za mnou stojí dalších asi 150 lidí a že aniž bych se nějak snažila, přiblížila jsem se o pár metrů blíže ke vchodu, nicméně dav byl doslova tělo na tělo, což bylo docela nepříjemné a diskomfortní. Při této hustotě člověka na m2 nemohli pracovat ani kapesní zloději. V davu začaly padat první ostré nadávky.

Potom se konečně otevřelo.

Dav mě vtlačil do vestibulu prodejního centra, kde docházelo k jeho rozptylu a lidé doslova utíkali, někteří špatným směrem. Několik lidí bylo tak promrzlých, že jim zdřevěněly venku nohy a tito pak při pokusu o běh padali na zem jak přezrálé hrušky.

Svižným tempem jsem došla až k samotnému Carrefouru, kde již panoval čilý obchodní ruch. Někteří lidé se snažili přeskakovat zatarasy u pokladen, aby se dostali dříve na plac…nákupní vozíky každý druhý ignoroval, já jsem si ho vzala a následně jsem usoudila, že to byl dobrý tah. Razila jsem si jím cestu v davu.

Lidé tam zmateně pobíhali ve snaze najít to svoje oddělení, jiní brali cokoliv s výraznou slevou, aspoň mi to tak připadalo. První potyčka na place, kterou jsem zaregistrovala, vznikla v oddělení fotoaparátů, neb leták avizoval, že jakýsi digitální fotoaparát bude zlevněn z cca 9000,- Kč na 1500,- Kč. Jelikož fotoaparáty nebývají běžně vystavené a předvádí se pouze na požádání, po tomto fotoaparátu nebylo vidu ani slechu. Pak se tam protlačil prodejce toho oddělení a řekl, že ty fotoaparáty mají asi 3. Začlo mu jít o život Lidí tam bylo asi 50. Začali se hádat mezi sebou, nadávat sprostě prodejci, jiní nadávali na celý Carrefour, kdosi vykřikl, že chce mluvit s ředitelem. Nevím jak to tam dopadlo, protože jsem šla pozorovat další lidi.

V oddělení sportovních potřeb jedna ženská vylezla na vystavený rotoped, který stál na vyvýšeném soklu a hystericky řvala, že z něj nesleze, dokud jí ho někdo nezabalí a že je její. Byl zlevněný asi o 70%.

Čas plynul, lidi vršili věci ve svých nákupních vozících, jiní se tahali s mikrovlnkama, mikrosoustavama apod. po place. Další volali mobilem pro pomoc rodinu, aby přišla, že to sami neodtáhnou. Byli i tací, kteří prozřetelně vyrazili s celou rodinou a viděla jsem, jak jeden kluk hlídkoval u dvd přehrávače a čekal na otce, až si cosi kdesi jinde vybojuje a zároveň čelil nátlaku koupěchtivých sarančat, která nehodlala akceptovat, že to tam hlídá.

Pak jsem se vysmrkala a mezitím mi nědo ukradl vozík a kamsi s ním utíkal. Měla jsem ho prázdný..Lidé si začali krást věci z vozíků, bylo usměvné pozorovat, jak se vzájemně osočují z krádeže něčeho, co nikdo z nich zatím nezaplatil ..ti odvážnější kradli vozíky celé i s věcma ve stylu "no nekup to za tu cenu"

Mezitím rozhlasem vyzývali lidi k pokoji a klidu, ale marně. Pak začala vyhrávat hudba.

Cestou do oddělení pro zvířata jsem míjela oddělení s oblečením, dvě ženské tam byly v sobě, praly se o jakousi halenku a nadavaly si do čubek. Ostatně pěstní souboje nebyly ničím vyjímečným. Viděla jsem pár lidí zoufale brečet nebo volat o pomoc...

V oddělení pro zvířata bylo prázdno. Teda dřepěl tam jeden mladý muž a měl rozdělanou krabici s akvarijním setem 60 litrovým, který byl zlevněn na 990 Kč. Ta cena se mi zamlouvala a já se rozhodla, že ten akvarijní set bude můj a stanu se akvaristou. Chvíli jsem tam jen tak postávala a dělala, že mě ten chlapík vůbec nezajímá, ne to bože nějaký blbý akvarijní set.. on se mezitím hrabal v té krabici, já ani netušila proč a pak náhle odešel. Využila jsem příležitosti a popadla jsem tu krabici, vevnitř byla síťka na ryby, uměla rostlinka, žrádlo pro rybičky a krmítko. Akvarium bylo opatřené poklopem se zabudovanou zářivkou. Mé oči zářily štěstím.. S krabicí jsem se protlačila tam, kde začínala fronta k pokladnám, což nebyl takový problém, protože se táhla skoro přes celou prodejnu a to u každé kasy. Vystála jsem si tu frontu, zaplatila a s pocitem vítěze odkráčela na autobus, který měl cca 20 minut zpoždění a jela se pochlubit k matce.

Mezitím venku vznikaly dopravní zácpy a doprava kolabovala…

Až doma jsem zjsitila, že můj akvarijní set je vykradený, neb jeho součástí mělo být ještě topítko, filtr a vzduchovadlo. To si zřejmě odnesl ten mladík.

Akvaristou jsem se stala za dalších 5 let.

Zde pár odkazů z netu:

[hawran.bloguje.cz]

[ostravak.bloguje.cz]