tohle jsem napsal jako reakci na mail, který mi dnes přišel a jež vrhá muže na úroveň barbarů, což já sice jsem, ale jen díky tomu, že jsem tam sám a dobrovolně vystoupal, nikoliv kvůli tomu, že mě tam někdo srazil
Jde do koupelny, kde pobude tajemných dvacet minut o nichž netuším, co vlastně znamenají a k jakým úkonům jsou určeny. Prostě tam je. Nejspíš se celou dobu dívá do zrcadla. Slyším od tama jen neznámé zvuky, které nedokážu rozpoznat. Když si jdu umýt ruce a hmátnu po klice, je zamknuto. U mě doma!!! Po chviličce klapne zamykátko, ze dveří vykoukne vysmátá hlava a posměšně se zeptá "co se děje?", odpovím, že nic, že si chci jen umýt ruce. Hlava se bez reakce stáhne zpět do koupelny, dveře se zavřou a zamykátko opět cvakne do polohy nepřístupno. Jdu se tedy posadit s rukama neumytýma. Když se po dalších dvaceti minutách dveře konečně otevřou, jsem upozorněn, že si mám jít rychle umýt ruce, protože koupelna bude nadále obsazena. Po té, co se rychle opláchnu je tedy opět tam, v království zrcadel, jen se svými zvuky, občas rozpoznám tón příchozí smsky. Po dalších dvaceti minutách vychází definitivně z koupelny ven, aby zaujala afterposition před zrcadlem v pokoji, u něhož je zřejmě lepší osvětlení. Tasí hřeben a češe a češe a češe. Potom se na sebe začne dívat tak zblízka, že snad pozoruje bakterie pochodující na její pleti. Když už myslím, že je po všem, ještě na "chvíli" se vrátí před zrcadlo, aby definitvně zkontrolovala, zdali je vše jak má být. Natočí se zadkem k zrcadlu a upřeně se na něj dívá jako by objevila ten nejkrásnější středobod vesmíru, natáčí se ještě z různých poloh, tak aby na něj měla výhled ze všech stran a spokojeně se usměje - "je to dobrý", zřejmě si v tu chvíli pomyslí. Jelikož vidím ten spokojený a rodostný výraz v obličeji, troufám si říct, že můžeme odejít. Obleču si džíny a jdeme. Ten den jí nepotká už nic krásnějšího. Vlastně ještě zrcadlo na chodbě a ve výtahu
