V kapitole O životě po smrti jsem se mimo jiné dočetl ...
"Podle duchovní zvláštnosti východní povahy je posloupnost narození a smrti chápána jako nekonečné dění, jako věčný koloběh, který se stále bezcílně otáčí. Člověk žije a poznává a umírá a začíná opět znovu od začátku."
To mě dost konvenuje, protože jsem něco podobného "zažil" ... "stál" jsem na počátku i na konci v samém principu toho koloběhu ... bylo to na zbláznění a také se tak stalo ...
