Vím, že mi nikdo nepomůže....a ani nevím, co bych v tuhle chvíli potřebovala, snad kdyby tu se mnou někdo byl, dal si víno a třeba ani nemluvil....nějak jsem se zase ztratila....sama sobě, ve strachu.....a zdá se mi, že pak utíkám do deprese.....do totální prázdnoty, kde není žádná motivace, nevím, co chci a za čím jít.......a sebelítost.....chtěla bych prožívat pocit pohody a štěstí......jak dávno už nevím, co to vlastně je.....už tolik let mě něco nebolelo, netížilo napětí, úzkost nebo strach.....víc nebo míň...vnímám energii uvolněných lidí....jak jen bych si to užívala....mít to zase zpět!!!Hlavou se mi míjí minulost, nesu ji jak břemeno......a ráda bych ji shodila.....už jednou pro vždy.....finančně jsem na dranc.....drtí mě energie mých rodičů......jsem jako ochrnutá, nemůžu se pohnout z místa, abych cokoliv řešila....chtěla bych vše jinak.....a je toho moc....chtěla bych požádat o PID, ale bojím se.....
Kdysi dávno jsem sepsala tohle...možná bych to dnes napsala trošku jinak...ale pořád je to hodně výstižný.....
Jsem
Jsem svíčka, co neuhasíná,
jsem oheň, co nedohořel,
jsem plamen, co chce hřát,
jsem dítě, co chce si hrát.
Jsem kámen, který svou nese tíhu,
jsem slunce, zahalené v dýmu.
Jsem smutek, který zůstává,
jsem v mlze, skrytá neznámá.
Jsem popel, co chce žhavým být,
jsem bolest, co chce pohladit.
Pořád jsem a chtěla bych i BÝT,
jsem a nevím kudy jít.
Jsem poustevník bez naděje,
jsem vězeň, ztísněný ve své cele,
jsem dopis bez adresy,
cesta, co nemá směr,
zraněný jestřáb, co vzletět by chtěl.
Jsem vítr, co přestal vát,
jsem zbloudilý vlak.
Jsem temnota,
jsem prázdnota
a zima a sníh.
Jsem ledovcová kra,
propast hluboká.
.....kde je moře, co tiše k tobě mluví,
kde jsou vlny, co ti slzy smyjí.
kde je slunce, co vysuší tvůj žal,
kde je plamen a velký žár.
atd.....mnoho vynecháno....jsou to jen výpisné bludy ze zoufalství....
..jen se potřebuji vypsat.....vysmutnit.....nemusíte nic psát.....
Tohle mě zaujalo: autor a lektor Leo Buscaglia jednou mluvil o soutěži, kde měl dělat porotce.
Cílem soutěže bylo najít nejstarostlivější dítě. Vítězem se stal čtyřletý chlapec.
Sousedovi od vedle zrovna nedávno zemřela žena.
Když chlapeček viděl muže plakat, vplížil se na jeho dvorek,vlezl mu na klín
a jen tak tam zůstal sedět.
Když se matka zeptala, co sousedovi řekl, chlapec odpověděl:
Nic, jen jsem " mu pomohl brečet."
Buďte dětmi celý život, nestyďte se za své city!
Zdravím vás!
