Pygmalion efekt: studie o sebenaplňujícím se očekávání
Existuje sebenaplňující se očekávání, resp. můžeme svým očekáváním ovlivnit skutečnost? Jakým způsobem se naše předpoklady promítají do našeho vlastního hodnocení a jaký mají vliv na průběh událostí?
Praktické uplatnění experimentálně ověřených psychologických poznatků má značný význam v oblasti výchovy, vzdělávání, vedení lidí aj.
Jak:
V laboratorní části experimentu pracoval výzkumník se skupinou studentů, jejichž úkolem bylo během 14 dnů naučit krysy projít bludištěm k odměně. Experimentátor studentům sdělil, že část z nich dostala zvlášť učenlivé krysy, zatímco ostatní jen „obyčejné“ (ve skutečnosti to nebyla pravda). Studenti přesvědčení o tom, že mají „chytré“ krysy, se zvířatům věnovali více, takže krysy uspěly mnohem lépe než ty, o nichž se studenti domnívali, že nejsou příliš učenlivé.
Rosenthalův tým pak provedl terénní experiment: nejprve oznámili učitelům jedné základní školy, že výzkumníci z Harvardu přijeli testovat IQ žáků. Náhodně vybrali 20 % žáků z 18 tříd této školy, o nichž řekli učitelům, že jsou výrazně talentovaní. Zbývajících 80 % sloužilo jako kontrolní skupina. Po roce se ukázalo, že skupina žáků, označených jako talentovaní, má nejen lepší studijní výsledky, ale i vyšší IQ než kontrolní skupina. Když se učitelé dozvěděli, že si výzkumníci výjimečný talent označených žáků vymysleli, byli šokováni.
Výsledek:
Když učitelé očekávají, že studenti budou úspěšně pracovat a intelektuálně růst, pak skutečně budou. Učitelé se takovým žákům totiž více věnují, přistupují k nim individuálně, častěji jim dávají zpětnou vazbu, povzbuzují je, chválí, vytvářejí jim zajímavější studijní příležitosti.
Pokud učitelé takové očekávání nemají, výkon ani rozvoj žáků dostatečně nepodporují, dokonce je mnohou různými způsoby odrazovat a srážet.
Pozitivní sebenaplňující se očekávání, nazvané Pygmalion efekt, funguje i v rodině (patrně i proto v amerických filmech rodiče vůči svým potomkům nešetří nadšenou chválou a povzbuzují „horem dolem“), ale též při vedení týmů. Negativní očekávání, která se plní se stejnou pravidelností, se nazývají Golemův efekt. (Učitel čekající, že student neumí, se ho pokouší mermomocí nachytat „na švestkách“, opakujeme-li potomkovi, že z něj nic kloudného nevyroste, patrně se bude kvůli nízké sebeúctě a sebedůvěře potýkat s problémy.)
Kdo: Robert Rosenthal, profesor psychologie na Harvardu Kdy: 1960 Kde: V South San Francisco elementary school po domluvě s ředitelem L. Jasobsonem
Psychologie dnes 4/12
