Kdo:
Harry F. Harlow
Kdy:
Od r. 1957
Kde:
Centrum pro výzkum primátů v Madisonu (Wisconsin)
Proč:
Dlouhá léta trvající experimenty s primáty druhu makak rhesus měly v duchu behaviorismu vysvětlit náklonnost mláďat k matce v souvislosti s přísunem potravy a odpovědět na otázky: Jak mládě reaguje na odloučení od matky? Stačí, když si vytvoří vztah k náhradnímu mateřskému objektu? Jak se do vývoje jedince - nejen opičího, ale i toho lidského, promítne, když trpí mateřskou a sociální deprivací?
Jak:
Mláďata makaků byla nejprve matkám odebrána a umístněna do klece s napodobeninami opičí matky z drátů, ale s bradavkou poskytující potravu, a druhou z froté hadrů (nejprve též s mlékem, v pozdějších experimentech bez něj). V dalších pokusech měla mláďata k dispozici hadrovou matku, která se měnila v monstrum (v určitých intervalech vypouštěla silný proud stlačeného vzduchu, při kolébání začala s mládětem divoce třást), některé „matky“ dokonce vystrkovaly ostny. V 60. letech probíhaly pokusy s úplnou sociální izolací mláďat, která byla po narození umístěna do holých klecí.
Výsledek:
Mláďata nejprve reagovala sklíčeně na odejmutí od matky, později se přimkla s náhradnímu objektu z látky, k drátěné „matce“ se chodila jen napít a vracela se do bezpečí měkké, hadrové „náruče“. K „matce“ se strachy přimkla, i když kolem fičel stlačený vzduch nebo když jím třásla. Pokud ho matka-monstrum odmrštila nebo vysunula ostny, mládě počkalo, až se matka „uklidní“, a zase se k ní přišlo přitisknout. Znovu a znovu se ukazovalo, že mládě hledá pocit bezpečí u mateřského objektu. Mláďata odchovaná napodobeninami bez kontaktu s jinými příslušníky svého druhu se však nevyvinula v normální jedince, nedokázala žít s ostatními makaky, chovala se agresivně a nebyla schopná reprodukce.
Mláďata vychovaná v sociální izolaci, která trpěla totální mateřskou deprivací, se sama stala „monstry“ - dospělé samice po umělém oplodnění nebyly schopny mateřského chování, k mláďatům byly velmi agresivní, často je drastickým způsobem zabíjely.
Harlowovy výzkumu byly za jeho života ceněny pro přínos ke zkoumání vazby mezi matkou a dítětem, stále častěji však byl i kritizován za kruté pokusy se zvířaty. Přitom už v roce 1951 britský psycholog John Bowlby, který zkoumal deprivaci u sirotků a uprchlíků vyrůstajících v ústavech, potvrdil, že mateřská deprivace může mít závažné důsledky na vývoj jedince, na jeho povahové vlastnosti a ovlivní v podstatě celý jeho život.
Psychologie dnes
Vydání: 3/2012
