Kdykoli v horách na severu Sardinie umíral starý člověk a trpěl velkými bolestmi, rodina zavolala Accabadòru (Ta která ukončuje) známou též jako "Paní Dobré smrti". Obvykle to byla chudá vdova, která pravděpodobně zdědila svou roli po své vlastní matce nebo babičce. Vždy šlo o ženu, jelikož ta dle místních obyvatel život dává, a smí ho tedy i vzít. Jelikož se za smrt nesluší platit, jedinou odměnou jí byl velký kulatý chléb. Byť škrtila nebo dávala ránu dřevěným kladivem do spánku, nebyla to vražda. Byla to milosrdná služba - la dolce morte (sladká smrt).
Accabadòra přicházela v noci, někdy až nad ránem, když se ve městě konala světská slavnost. Nechtěla totiž, aby ji někdo spatřil, a nechtěla, aby se někdo radoval, když umírající bude odcházet. Přicházela sama, nepoznána, tvář měla zakrytou černým šátkem a i šaty měla černé. Někdy si nasadila černou masku. Přicházela bosa nebo v botách s korkovou podrážkou, aby její kroky nikdo neslyšel. V ruce nesla černý vlněný vak a v něm růženec ze suchých černých plodů hlohu. Hlavní částí její výbavy byla však kladivo (mazzola). Tmavé, ohlazené, z olivového dřeva vyrobené, olejem napuštěné. Těžké, hladké, s rozšířenou palicí. Na konci lehce zvrásněné, aby v rukou neklouzalo. Accabadòra vstoupila do domu, s nikým nepromluvila, poklekla u nohou člověka, jemuž měla pomoci. Pověsila růženec a několika údery do spánku a krku, ukončila život trpícího. Někdy však dotyčného uškrtila nebo udusila polštářem. Odešla. Nikdo se na nic neptal, nikdo o tom nemluvil, katolická církev i úřady mlčely.
Tradice se udržela na Sardinii až donedávna. Poslední doložený případ pochází z roku 1927, ale podle vyprávění pamětníků se tak stalo až na konci padesátých let. Ostrov byl totiž velice chudý a mnohé rodiny si nemohly dovolit drahou léčbu těžce nemocných v městské nemocnici. Navíc šlo o velice starou tradici, byť v poněkud odlišné podobě. Již antičtí autoři popisují místní zvyk, usmrcovat zvláštním způsobem ty, kteří byli nemohoucí, nemocní nebo dosáhli věku 75 let. Čekatel na smrt byl odnesen na kraj vysokého útesu a svržen do moře. Pokud se chcete dozvědět o této tradici víc, navštivte malé horské město Luras na Sardinii a vyhledejte místní etnografické muzeum.
[
www.kabinetkuriozit.eu]
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř. " Oscar Wilde
