Je to na dvě věci...

V prosinci mi bylo oznámeno, že mi neprodlouží smlouvu.

Nicméně:

Moje rodina furt mele o tom, že mně jako samoživitelku nemůžou vystěhovat, že je na to zákon.

No tak jsem se šla veřejně zeptat, jestli neví někdo jaký.

Strhla se na mou hlavu smršť. V tom lepší případě jsem byla jenom naivní, že to své rodině věřím. Ale jinak ze mně hned polovina udělala problémovou samoživitelku, co si chce uzpurzovat nelegálně byt. Mám vypadnout, když mě tam nikdo nechce. A bůhví proč. Přičemž si začali vymýšlet scénáře, které by záviděl kdejaký hollywoodský scénárista.

No fajn, ale šlo to říct i jiným způsobem.

Úžasné je jak každý hned věděl, že si nic nehledám. Přitom s kámošem obvoláváme každý potencionálně vhodný byt. Ale my nic neděláme.

K tomu jsem poslední týdny jako mezi mlýnskými kameny. A ti lidé tam mi moc na psychické pohodě nepřidali.

Ono jako by nestačilo, že se mi poslední dobou rozjíždějí úrčité černé myšlenky, když propadnou v zoufalství, že nic nenajdu.
Všichni si mě předhazují jako horký schnilý brambor.

Vážně nevím, jak to celé dopadne.