...

Zdravím zas po čase.
Včera v noci jsem dorazil z Polska domů
a ve schránce čekal dopis.Celý popsaný,
porazítkovaný,x-krát přeposlaný.
Družka kamaráda,se kterým jsem začal
jezdit na Tiru ven,poslala parte,zemřel
deset dní tomu.O tři roky starší než já.
Pohřeb jsem samože nestihl.

Byli jsme spolu třikrát v Řecku,ve Finsku,
Belgii,Rakousku.Půl roku to byl můj parťák,
dobrý řidič,spolehlivý,výborný společník,
nemohl jsem mít lepšího komplice v kamionu.
Zažili jsme spolu hromadu příhod,průserů,
srandy a neskutečných situací.
To byl ten,co nahatý v noci utíkal od moře
na parking ke kamionu,už jsem tu o tom psal.

Pak jsme začali jezdit sami,on přesedlal na cisternu,
já pokračoval na kamionu.Vím jenom,že toho musel
nechat,našli mu nádor.Zdálo se že to bude v cajku,
nějakou dobu bylo.Poslední dobou jsme se nevídali,
teď když povzpomínám,jako by to vše bylo včera.

Tak jsem zapálil aspoň svíčku,věnoval mu vzpomínku.
Jeho družka mi poslala tel.číslo na sebe,zavolám
a zeptám se kde leží.

Je mi to líto,ale marné.Vím o čtyřech spolužácích,
kteří to mají za sebou.

To je taky život...