Moje sny...

Skutečnost:
Před pár týdny se u nás stala neobvyklá událost. Byl čtvrtek a asi kolem páté hodiny se k protějšímu domu začaly sjíždět s řevem houkaček všichni možní záchranáři. Hasiči, záchranka, několik policejních aut. Lítali do jednoho bytu, do kterýho jde částečně vidět a já si připadala jak v americkým filmu. Abych to zkrátila, protože to celé trvalo asi šest hodin.
Najednou přijelo nenápadné auto a z něj vystoupili dva lidi, oblíkli si ochranné obleky a šli dovnitř, zpátky už se vraceli s nosítkama a na nich byla mrtvola (zabalená jak mumie, žádné pytle a pod.) Docela mě to vzalo, protože jsme nevěděli, jestli nám tu nepobíhá nějaký šílenec a nezabíjí staré lidi.
Nakonec se z toho vyklubalo, že šlo o starého pána, který zemřel a nikdo ho nepostrádal, až už byl delší dobu mrtvý a
v domě to nesnesitelně páchlo, někdo zavolal cajty. Prý už byl chudák celý černý a trošku protékal kam neměl.

Sny:
A od té doby mám ty sny. Pořád někoho zachraňuju, přejeté autem, na někoho spadla skála, někdo mi hodí do náruče polomrtvé mimino ať s ním něco udělám,kopu hroby a podobné chuťovky.
Já se ráno probouzím, tak unavená fyzicky i psychicky, že to už není možné. A pořád vidím ta okna.