Re: Další kniha

... že vlastně stále hovoříme k sobě samému i když si to neumíme uvědomit a domníváme se, že ten druhý je někdo úplně jiný.

hovoříme k tomu druhému a hledáme to,co má podobného nebo souznějícího)doplňujícího) k tomu našemu)nitru,cítění,duši...)

Představ si, že druhý je náš vlastní komplex. On je naše nevědomí a my se snažíme odrážet jeho útoky.můžu si to představit,jenom ta část věty a my se snažíme odrážet jeho útoky. ,mi říká, že něco není úplně dobře. že to, že musíme odrážet ty útoky,znamená,že nejsme v pohodě.v pohodě se sebou. v tom je ta roztříštěnost. Někdy to může být,aby člověk něco pochopil a poskládal se trochu jinak.Vlastně takové upozornění,aby se člověk opečovával,měl rád,dal do rovnováhy,žil...něco z toho.


Proč ho nepřijmeme takový jaký je?proč ho nepřijmeme?možná vliv výchovy,kdy jsme se učili poznávat,co je a co není přípustné? proč ho nemůžeš přijmout?
"Bojujeme" proti němu něčím co se domníváme, že je účinné, ale nakonec rezignujeme, nebo vraždíme ...jo,útěk nebo útok,možná to nechce boj, spíš najít,co nám to říká...vrátit se možná k tomu prapůvodnímu zážitku,ky jsme pocítili podobné emoce a zkusit to zpracovat-představit si tu situaci jinak,s jinými pocity(jo,běh na dlouhou trat´)

Ten druhý jsme my ...v čem ?

proč nás trápí, když je někdo blízký v nesnázích? máme empatii,cítíš
Proč máme radost z neštěstí toho koho právě nemusíme? možná obrana?

Oni jsou v nás a hrají naší psychologickou hru. oni jsou oni,a hrají svojí hru...jen do ní někdy zapadneme i my a pak to vypadá,že hrajeme navzájem...

Kdo je cizí, ten koho si neuvědomím, nebo ten s kým si nerozumím?nebo ten,ke komu necítíš blízkost, možná víc cizí je ten,koho se neuvědomíš,protože ho nevnímáš? uplně nevím.

koukám na to nějak takhle a může to být i jinak,
jen bych se moc prát s nevědomím nechtěla,doufám,že budeš OK