Re: Asi to nezvládnu

Quote
králík

Quote
Susan ...
Hezký večer,

předem se omlouvám těm, kdo budou toto téma číst, že zde zaplavuji diskusi, ale píšu to sem, protože sem asi tolik lidí jako na Help nechodí a asi se z toho potřebuju vypsat...
Mám pocit, že už nic nezvládnu, vůbec nic, jenom brečet nad tím, jak všechno kazím a neposunovat se nikam dál... Vím, že tohle k ničemu nevede... Nevím, proč mě najednou přepadávají takové stavy, raději jsem odešla, jsem sama v pokoji, nechci nikoho otravovat a nezvládnu se přetvařovat... Jeden den je mi takhle, druhý den lépe - jako na horské dráze...... Takhle jsem to nikdy neprožívala. Asi patřím do blázince.
Mám pocit, že už to nevydržím.

- nic nezaplavuješ - pocity sebevýčitek je blbost, tak se nesnaž reagovat na své pocity, snižuješ si sama přes svůj strach z budoucí reakce svoje sebehodnocení - říkej si "oni mají práva, já mám také práva ...třebas i jen napsat sem příspěvek a neočekávat nakopávání ...
- pocity, že nezvládnu, mám celý život - zvládám problémy tak, že časově nechávám vyhnít, v přitlačeném času zapnu a pak nechť se děje vůle boží ...
- pocit, že nezvládnu a jehož příčinu neznám - to je chemie mozku, to řeším s obvodní lékařkou - rozhovorem, nasazením trochy tlumičů ...
- pocit, vyvolaný společným pobytem ve společných místnostech s problémem mnou nevyvolaném, jsem řešívala útěkem mimo lidi - pokoj, půda, ven do přírody, později hodně venku v přírodě - to mi zůstalo dodnes ...
- horská dráha - ano, takto to probíhá celý život, pokud jsi člověk pocitový - jednou dole, jednou nahoře - sinusovka - hlídám si ty stavy dole - viz výše
- pokud ty stavy dole máš zvládnutelné metodami, jak jsem třeba popsala výše, nesuň se do blázince
- zkus popřemýšlet o příčině svých stavů dole - bez nářků a výkřiků ...

a písni, tady tě nikdo snad demolovat nebude ze všech stran ...

Ahoj,

moc Ti děkuju, že jsi mi napsala... Jsem ráda za Tvoje názory.
Děkuji Ti moc i za Tvé zkušenosti, jak tyhle stavy zvládáš, prožíváš...
Příčina těchto stavů bude zřejmě v neprojevování negativních emocí... Vše se ve mně hromadí a pak nevím, jak s tím naložit, nedokážu o tom mluvit a je mi hůř a hůř... Trápí mě teď pár věcí, ale nedokážu se s nimi nikomu svěřit, i když bych to asi někomu ráda řekla. Ale později bych si to vyčítala.
S tím blázincem, to jsem nemyslela úplně vážně, jen mám pocit, že tam někdy patřím. Jak zvládám tyhle nepříjemné stavy? Spíš nezvládám... Bohužel. Jakmile se mi něco nedaří, ihned mi naskočí myšlenka, že stejně nic nezvládnu, vše zkazím a že tohle všechno musím skončit... Přírodu mám taky ráda, ale často se mi stává, že tam o tom ještě víc přemýšlím a to, co mě trápí, se prohlubuje.

"- pocity, že nezvládnu, mám celý život - zvládám problémy tak, že časově nechávám vyhnít, v přitlačeném času zapnu a pak nechť se děje vůle boží ..."

To já moc neumím, bohužel... Paradoxem je, že si lidi myslí, jak jsem v pohodě, když v pohodě vlastně vůbec nejsem. Nezvládám si hrát stále na tu silnou, co vždy všechno chápe, ale asi se z této role ani neumím vymanit.

Jak se daří Tobě, jestli se můžu zeptat? Jinak moc děkuju, jsi hodná. Pěkný den.