Re: ...

včera mě zase trochu porazilo:
to takhle jede si syn tentokrát s mojí prací a zároveň pro lepidlo k jednomu podlahářovi ... jezdíme tam už dlouho, byť by se dalo objednat na internetu ... už jen proto, že si od něho bereme zbytky parket z různých vzácnějších i neznámých dřevin za babku, prostě zbytky, které ale doma i na chalupě zužitkováváme ... no neber něco takového za stovku metr, když normálně stojí tisícovku, že ... pro intarzie super ...
a tak dostal nabídku na práci (není vyučen, jen mnou a známými zaučen, ale ti známí jsou fachmani, nádherné věci jsem po nich viděla i byla přítomna při jejich práci) ...padesát tisíc čistého ... on to fakt mínil vážně ... i mu řekl, proč mu to nabízí ... kdyby mladý řekl šedesát a nastupuji, tak ho bral ... jasně, že věděl, že zná a tu specializaci má zmáknutou, i když jeho obor je jinak jiný ... ...
no alespoň ví, že řemeslo má zlaté dno, ale jen některé, stejně jako absolvování vysoké školy, jen některé ...
je to jeho druhé odmítnutí dobře zaplacené práce ... ta první, že se nerozhodl hned a teď a na místě (tam nějak nebyla možnost odborného růstu, jen praxe), a nyní, protože ví, jak nejisté je podnikání v tom daném oboru, i když ona firma existuje od revoluce, ale kvůliva obživě nedělají jen to krásné ... ale on v tom oboru podnikat nechce, zná to ode mne, co to obnáší ... a nedělat to, co vystudoval, to není moc perspektivní na roky dopředu ...
já nevím, už nejsem ten buchar hlavou se vrhající do lecčeho ... blbě radím as ... a také vím, jak člověk vyjede ze svého oboru, špatně se navazuje, technika, materiály letí rychle dopředu ...
místo, které má, je v oboru, je to pro něj zajímavé a má perspektivu všehorůstu a teprve budoucnost ukáže, jak dokáže vše zúročit ...
ách jo, ta opičí maminkovská láska ...
jinak po této stránce - hezké období ...