Quote
petr39
To je divné. Já myslím, že máš niterní vztah k Bohu. To má asi každý. Taky řeším tuto otázku.
Můj vztah k Bohu byl vypěstován v dětství, kdy Bůh byl jako trestající. Takže ses ho musela v podstatě bát, že tě kdykoliv potrestá.
Dnes je Bůh milující, Bůh je láska.
Já si jenom myslím, že ses nechala ukecat a vzít si argumenty Tvého vztahu k Bohu.
To se spraví a měla by sis časem zargumentovat jak to k Bohu cítíš.
Nenech si svůj vztah vzít.
Já právě jako dítě vztah k Bohu neměla...u más byli vžichni ateisti, jedině prababička nosila křížek a babička o ní říkala, že přestala věřit, když lidi přistáli na Měsíci...
prostě jsem "vůbec nevěděla" že je
měla jsem nějaké magické myšleni, skřítky, víly, pohádky, knížky, sny, přírodu
k Bohu jsem se dostala až jako dospělá
v cca 20ti se začali otvírat po revoluci církve, tak jsem občas někam s přáteli zašla a bylo to fajn...
ale asi nejvíc mne oslovil stav po krizi, kdy jsem najednou prostě věděla, že je nějaký přesah,
plus meditace a nějaké vjemy z toho, což se nárazově objevuje.
Asi zkusím nějak ten vztah oživit vědomě...možná je to potřeba, udržovat ho vědomě...
Myslím, že je fajn, že se stal milujícím a nezavrhl jsi ho,
myslím, že to může člověku dost pomoct.