Komunikace

Jak jsem psal o tom mém blbém stavu, včera došlo před spanim k takovému průlomu, nebudu to nějak popisovat, každý to možná zná. Prostě najednou celej ten vnitřní boj povolil, okovy praskly a mě se ulevilo. Respektive hněv a ruminace byly nahrazeny smutkem, což je prý, ale nejen prý, zdravá negativní emoce.

No, už jsem to párkrát v životě zažil, že jsem se proruminoval až k nějaké katarzi. není to ale bohužel jako v nějakých filmech, kde "prozření" a "osvícení" je trvale dosažený stav. U mě to je jen otázka minut, hodin, a posléze několika dní, kdy to v podstatě vyprchá, ale dovedu si ten pocit ještě trošku cíleně navozovat tím, jak si ho pamatuju. Trochu se mu blížit i když samozřejmě obrany, okovy, zkamenělé srdce, hněv, zloba a všechno tohle se postupně vrací...

No nic, takže dnes celý den docela dobrý, jsem takovej celej měkkej, je to přijemný, ale připadám si obnaženej a vim že bych se v tomhle stavu určitě neměl dostat do žádných náročnějších interakcí, jako třeba s řemeslníkama, kde je potřeba ten "boj"..

Regresní ruminace se vrátily až v noci a posunulo mě to v čase zase o dalších cca 10 let do minulosti od těch posledních.. Vzpoměl jsem si na nějaké moje další vztahové, náročné, nezvládnuté interakce a ruminoval o možných způsobech jak jimi projít zdravě. A při té příležitosti mě napadl následující problém, který ale popíšu na takovém bulvárním příkladu, protože ten reálnej příbeh by byl moc subtilní, nebyly by ty krajnosti tak jasně vidět jako jdou vidět v karikatuře:

Komunikují spolu dva lidé, například partneři. Oba mají nějaké nevědomé motivy pod jejich vlivem dělají nějaká vědomá rozhodnutí. Jsou to takové dvě komunikační vrstvy. Řekněme, že jeden z partnerů je schopen vidět ten skutečný motiv toho druhého, který ale ten druhý ani sám nezná. No a mě z toho vychází, že ale přesto musí s tím partnerem komunikovat jakoby ten skutečný motiv neznal.

V běžném vztahu, kde TO nevidí oba, je vše v pořádku. Řekněme, že se jí partner začal hnusit, třeba proto, že po něm smrdí záchod, nebo mu smrdí nohy, nebo něco takového. Ona si toho ale není vědomá, třeba proto, že její sebeobraz by nesnesl představu, že je takhle "povrchní". Takže své zhnusení přetransformuje do toho, že je její chlap bordelář. A začne mu vyčítat že si po sobě neuklidil to a tamto...

On, její skutečný motiv taky nezná a tak reaguje na tu nejvrchnější komunikační vrstvu, tedy na ten vytýkaný nepořádek. A hádá se s ní o pohozených trenkách, o neumytém nádobí, atd.. Nebo se nehádá a polepší se, což ale nepomůže, protože jí začne vadit třeba zase jak se v noci převaluje. Nebo cokoli jiného. Nicméně takhle asi mohou relativně dlouho společně fungovat. Mám pocit že se to tak i v hodně partnerských vztazích děje.

Kdyby v ní ale například dokázal dobře číst a poznal by její pravé motivy a reagoval by na ně, mám pocit že by to způsobilo hrozné nedorozumění. Ona by mu vyčetla neumytý talíř a on by jí vysvětlil, že dobře ví, že jí vadí jak mu smrdí nohy.. Podle mě by se musela nasrat. Leda by byl tak vychytralý, a dokázal hrát hru na neumytý talíř, přičemž si potají léčil svojí plíseň na nohách...

Je to samozřejmě v reálu ještě mnohem komplikovanější. Za prvé je těch "věcí" mnohem víc než jen jedna. Za druhé to tak mají oba, oba mají své nevědomé motivy a komunikují něco zástupného. Za třetí každý z nich může vidět skutečný motiv nějakého konání svého partnera, nebo si může jen myslet že ho zná a ve skutečnosti se mýlit. Nebo může odhalit, že skutečný motiv je jiný než ten komunikovaný problém, v tom se strefí, ale špatně odhadne ten skutečný motiv.

Zdá se mi tedy strašně těžký nějak zdravě komunikovat.

A jak to souvisí s mojí ruminací? Vzpomněl jsem si na nějaký starodávný vztah, který jako u mě obvykle vyšuměl asi na třetím rande. V mých vzpomínkách jsem k tomu já tehdy přistupoval docela poctivě a upřímně, ale zdálo se mi tehdy že ta holka ne, že hrála takové nepěkné hry. V té ruminaci jsem přemýšlel, jaká by byla zdravá reakce na tehdejší situaci. Jestli reagovat na tu vnější vrstvu kterou ona komunikovala (čili hrát hru s ní), nebo reagovat na motivy, které jsem já za jejím jednáním tehdy viděl. (na což si myslim že by byla reakce nevlídná, protože by to brala jako arogantní útok).

Ego mi říká: Demaskovat ji.
Měkké ve mě, dočasně obnažené, mi říká: Hrát hru. Vnímat emoci která za jejími, tehdy docela útočnými slovy byla a reagovat na ni.

Faktem je, že já ale nevím (nevěděl jsem) jaká emoce se za jejím útokem skrývá. Já dokázal dobře analyzovat co dělá, co se děje, o co se pokouší. První vrstva útočného sdělení byla nedůležitá. Druhou vrstvu jsem viděl jasně. Její útok byl veden snahou nějak nade mnou vyhrát. Ale motiv, tu emoci která ji k tomu vedla, tu jsem neviděl... To mohlo být cokoli. Předchozí vztah, něco v mém chování, (ale nevim co - přílišná submisivita? Nebo přílišná arogance? Ani tohle nedokážu říct. Je zajímavé, že ani nedokážu poznat jak na venek působim. Je možné že oboje v kombinaci?)

Tehdy jsem se v tom chvíli plácal a pak se sebral a odešel. Což se jeví jako rozumné řešení. Vzhledem k tomu jak se muj život ale nakonec vyvinul si prostě musim klást otázku, jestli odejít z těchto situací je vždy jediné možné řešení. Co když ve spoustě těch mých ztroskotaných vztahů byl nějaký zdravý způsob jak reagovat, aniž by člověk šel do sebedestrukce a současně aniž by odešel?

Mám pocit že "emočně zdraví" lidé, prostě vnímají emoční linku sdělení a reagují svojí emoční linkou. Ano u primitivů no může často vést třeba k násilí, ale u neprimitivů to možná znamená uspokojení nějaké bolístky a potřeby toho druhého, aniž by bylo nutné odhalit první druhou nebo jakoukoli vrstvu. V mé analogii by to tedy znamenalo, že když mi vyčte neumytý talíř, nemusím odhalit že jí vadí konkrétně mé smradlavé nohy, ale musím odhalit, že vůči mě chová emoci: "zhnusení" a třeba zkusit udělat něco, aby přišla emoce opačná... Nebo pochopit že tohle je konečná... Prostě podle konkrétní emoce...

----

No nic, už se do toho zamotávám. Jen si krátim čas na noční. Stejně je ten příběh asi pro čtenáře nesrozumitelnej..
Až se vyspim, frčim na venkov, tak uvidim co mi přijde tam...
Tam asi nebudu psát, ale pokud mi sem k tomu někdo něco napíše, určitě si to přečtu..

----