Pořád se mi zdá o rodičích, hlavně o tátovi, kterého jsem měla moc ráda. V reálu už jsou oba mrtví, máma 5 let, táta 2 roky.
Variace 1: V těch snech se mi pořád zdá, že vidím nejčastěji tátu a mám z toho takový špatný pocit, že ho sice vidím, ale může kdykoliv zemřít, a pak už ho neuvidím nikdy.
Variace 2: Vidím oba rodiče a mám radost, že je vidím. Za chvíli si uvědomím, že je to jen dočasně, protože jsou oba mrtví. Snažím se na ně mluvit a "užít" si je, dokud to jde, ale nereagují. Potom mizí. Probouzím se a je mi smutno.
Variace 3: Táta kolabuje a já se ho snažím zachránit. Volám sanitku. Výsledek, jestli přežil, se mi dál už nezdá.
Variace 4: Táta dostal druhý infarkt a bojím se, že tentokrát fatální.
Tyto opakující se sny o tátovi mi vrtaly hlavou, resp. mě štvaly až donedávna. Pořád jsem si kladla otázku: Proč se mi ty sny o tátovi pořád opakují? Vždyť už je mrtvý 2 roky. To si pořád nemůžu zvyknout?
Nedávno se mi zdál o něm poslední sen. Viděla jsem ho znovu, ale tentokrát jsem měla takový zvláštní kladný pocit. Ne radost, že ho vidím, ale něco jako smíření. Smíření s tím, že ho vlastně můžu dál vídat ve svých snech, ačkoliv je už mrtvý, a dobrý pocit z toho.
Od té doby se mi ulevilo a jsem ráda, že se mi rodiče ukazují ve snech.
