Quote
Julien
Quote
smeska
Quote
Ráďa
Quote
smeska
Quote
Ráďa
Quote
smeska
Quote
Ráďa
Ten skoro normální stav trvá někdy týden nebo dva týdny maximálně, ale stejně v tom období ta rána často nejsou moc dobrá. A co jsem vypozoroval za poslední roky, tak u mě přijde zhoršení vždycky na jaře a to se asi teď děje, že skoro normální období vůbec nejsou a období, kdy deprese je horší se prodlužují. V ty horší období sportovat vůbec není možné, na to nemám sílu a v ty lepší období stejně nesportuji, protože mě to nebaví, u mě vůbec nefunguje to, že bych se po sportu cítil lépe, to spíš naopak, pouze únava. Pozoruji na sobě, že mám i poruchu prožívání, co jiné baví a těší, mě netěší a nepřichází žádná odměna ve smyslu, že bych se potom cítil lépe.
hm, je fajn, když tyhle věci pomáhají...máš to pěkně zmapované, jak To vnímáš, teď ještě najít, co by Ti udělalo dobře...
Hledám, ale nenacházím, takže jako vždy nechám pracovat čas. Ze zkušenosti vím, že možná už za týden to bude o něco lepší a postupně se to bude zlepšovat. Ale jen do dalšího pádu a to většinou nastane ze dne na den.
Máme to fakt dost podobně, akorát mě chvílemi něco i baví...akorát mi to nevydrží dlouhodobě...po různě dlouhém čase to opustím a musím hledat zas něco jiného...jako by se s tou "pošahanou" psychikou pořád měnil předmět toho, co je důležité a nedalo se to předem odhadnout
Když je mě lépe, tak se občas stává, že mě nějaká činnost taky trochu baví, ale jenom do doby, než se dostaví psychická nebo fyzický únava. Únava je můj velký problém, musím činnost přerušovat a odpočívat nebo si jí rozložit na více dní. Z toho důvodu já už nic nového jako ty nehledám, nepouštím se do oborů, které jsem nikdy nedělal a ani do prací v rozsahu o kterých mám tušení, že by byly nad moje síly je dokončit nebo je dokončit v nějakém rozumném čase.
Ráďo, tak to má spousta lidí, co omarodí. Aspoň ze začátku, než se začnou dávat do kupy, trvá to dost dlouhou dobu,třeba i roky, ale jde to pomaloučku změnit, aspoň tím, že děláš něco, co tě v tu chvíli baví i kdyby to mělo být pět minut. Přestaneš jet a koukat na výkon, prostě si všímáš toho, co Tě těší a pochválíš se za to.Třeba, za to, že vstaneš z postale, nebo, že se nasnídáš, že jseš na procházku. A to třeba na začátek stačí. Někdy se to zhoupne, ale časem zjistíš, že můžeš víc než třeba před půl rokem. Spoustu činností si taky začneš kouskovat. uděláš prostě jen část. Je dobré hlídat si tu hranici, kdy Tě to ještě baví, aby ses k tomu chtěl ještě s radostí vrátit. \rsdši udělat mí\ń ale v pohodě, než jít na sílu. A no se to pak časem trochu upraví k lepšímu. Sice se to po čase třeba vrátí, ale když máš zkušennost, že to šlo, tak můžeš pak zase začíst snáz, nebo už máš fígle, co s tím. Já hledám občas nové věci, ptž. nové činnosti mají v sobě potenciál Tě nadchnout a bavit. jsou tam jiné podněty, mají potenciál růstu.
no, jinak je taky na prd, každou chvíli si teď "nabiju pusu", hlavně od doby, co zkouším fungovat s lidmi...včera jsem skončila u krizové tel. linky a lexaurinu...ale nesmím to vzdát...přece jen, do mne dr .terapií naočkovala, že se občas dějou i hezké věci a zázraky, které čl. nečeká
Inak chválenie sa za maličkosti čo človek spraví mi príde dosť praštené, akože taká samochvála za maličkosť, ale keď je zle tak to pomáha. Z princípu mi to príde praštenosť, tá metóda.
Skončila si u krizové linky a pomohli ti?
Ja končím u Rivotrilu. ...
jj, byla jsem hodně vnitřně naštvaná , nemohla jsem se toho sama zbavit. Nekdo mne vystavil situaci v které se skládám. Tak jsem to probrala s krizovkou, což pomohlo na chvíli, ale k večeru jsem zjistila, že jsem to pořád ještě po cca 6h nesrovnala, tak jsem to probrala ještě jednou s jinou krizovkou. Hlavně proto, že jsem nemohla napsat mail psychiatře ohledně nějaké pomoci. Tam jsme se domluvili, že si mám vzít prášek. Paradoxní je, že to člověka(mě) samotného v tu chvíli nenapadne.
Ráno už to bylo Ok, necítím to tak vyhroceně a asi zabral ten Lex i na jiné věci, cítím se vcelku dobře. Kromě tedy bolesti svalů po tréninku. Nakonec jsem si domluvila návštěvu u psychologa. Potřebuju se sebou hnout, už se cítím špatně víceméně od srpna a horší se to, ztrácím "návyky", potřebuju kotvu, přemýšlet, konat a sdílet. Rozhodla jsem se do toho jít...pokud to zafunguje. Už mne zná, tak by to mohlo být snadnější na komunikaci.
Když bych to nedávala, tak k tomu ještě psychiatra a zkusit poladit léky.
jj, pomohli mi, nebyla jsem v tom sama.
s tím chválením se za maličkosti - já bych to nebrala vyložene jako
chválení se , spíš jako přesměrování pozornosti na to, co se mi povedlo, uvědomění si, že něco jde. Ono se to pak "nabaluje" a najednou čl. zjistí, že těch věcí jde třeba víc. Ale chce to na sebe netlačit.
mne přijde Julčo, že jsi na sebe někdy hodně přísná a náročná...já se k sobě takhle chovat, tak se zaseknu v depresi a nehnu sebou už vůbec. Všimla jsem si téhle svojí reakce na některé Tvoje názory už mockrát. Tak Ti to píšu spíš jako pětnou vazbu, ptž. je možné, že tím srážíš i sama sebe někam dolu. Ale je to jen můj pohled, možná to máš prostě jen jinak. Já vycházím z toho, že jsme v depresi a teprve se z ní hrabeme.
