Předpokládejme, že naše duševní sféra vypadá jako osvětlená koule. Povrch, z kterého vyzařuje světlo je funkce, kterou se převážně adaptujeme. Jste-li osobou, která se adaptuje převážně myšlením, váš povrch je povrchem myslícího člověka. Budete řešit věci pomocí myšlení a lidem budete ukazovat své myšlení. Jste-li jiný typ, bude to jiná funkce. (viz. Funkční typy)

Na diagramu je vnímání uvedeno jako periferní funkce. Jejím prostřednictvím získává člověk informace o světě vnějších objektů. V druhém kruhu myšlení dostává to, co mu řekly jeho smysly, dává věcem jméno. Potom z nich člověk bude mít cit, jeho pozorování bude doprovázet citové zabarvení. A nakonec získá určité vědomí o tom, odkud věc pochází, kam asi jde a co asi udělá. To je intuice, pomocí které vidíme za roh. Tyto čtyři funkce tvoří ektopsychický systém.

Další sféra na diagramu představuje vědomý komplex já, ke kterému se funkce vztahují. Uvnitř endopsýché si nejprve všimnete paměti, která je stále funkcí, jež může být ovládána vůlí; je pod řízením vašeho komplexu já. Potom se setkáváme se subjektivními komponentami funkcí. Nemohou být přímo řízeny vůlí , ale stále ještě mohou být potlačeny, vyloučeny nebo může být zvýšena silou vůle jejich intenzita. Tyto komponenty nejsou již tak ovladatelné jako paměť, i když jak víte i paměť je trochu ošidná. Pak přicházíme k afektům a invazím, které jsou zvladatelné pouze násilím. Můžete je potlačit, a to je všechno, co můžete udělat. Musíte zatínat pěsti, abyste nevybuchli, protože mohou být silnější než váš komplex já.

Tento psychický systém opravdu nemůže být vyjádřen takovým hrubým diagramem. Diagram je spíše škálou hodnot ukazující, jak energie nebo intenzita komplexu já, jež se projevuje silou vůle, postupně slábne, když se blíží k temnotě, která se nakonec nalézá na dně celé struktury - k nevědomí. Nejprve máme osobní podvědomou psýché. Osobní nevědomí je tou částí psýché, která obsahuje všechny věci, které mohou být právě tak i vědomé. Víte, že o mnohých věcech se hovoří jako o nevědomých, ale je to pouze relativní tvrzení. V této zvláštní sféře není nic, co by muselo být u každého nevědomé. Jsou lidé, kteří jsou si vědomi téměř všeho, čeho si člověk může být vědom. V naší civilizaci samozřejmě máme mimořádně velké množství nevědomí. Osobní nevědomí je opravdu něco velmi relativního a jeho kruh může být omezen a stát se tak úzký, že se blíží nule. Je cekem myslitelné, že člověk může rozvinout své vědomí do té míry, že může říci: Nihil humanum a me alienum puto. (Jsem člověk; nic lidského nepovažuji za sobě cizí.)

Nakonec přicházíme k nejzákladnějšímu jádru, jež se nemůže vůbec stát vědomým - ke sféře archetypické psýché. Její předpokládané obsahy se projevují ve formě obrazů, jež mohou být pochopeny pouze jejich srovnáváním s historickými paralelami. Nepoznáte-li určitý materiál jako historický a nemáte-li paralely, nemůžete tyto obsahy integrovat do vědomí a zůstávají projikované. Obsahy kolektivního nevědomí nejsou předmětem nějakého libovolného úmyslu a nejsou ovladatelné vůlí. Chovají se skutečně, jakoby ve vás neexistovaly - vidíte je ve svém sousedství, ale ne v sobě. Když jsou obsahy kolektivního nevědomí aktivovány, začneme si u našich bližních uvědomovat určité věci.

Je pravidlem, že když je kolektivní nevědomí opravdu konstelováno ve větších sociálních skupinách, je výsledkem hromadné šílenství, psychická epidemie, která může vést k revoluci, válce nebo k něčemu podobnému. Tato hnutí jsou neobyčejně nakažlivá - téměř nepřekonatelně nakažlivá, protože je-li aktivováno kolektivní nevědomí, nejsme již více týmž člověkem. Nejen že v tom hnutí jste - vy jste to hnutí. Jste člověk a ať už jste na světě kdekoli, můžete se bránit pouze omezením svého vědomí a tím, že se učiníte prázdným, tak bezduchým, jak je jen možné. Potom ztrácíte svou duši, protože jste jen smítko vědomí plující na moři života, kterého se nezúčastňujete. Avšak zůstanete-li sám sebou, zjistíte, že se vám kolektivní atmosféra dostává pod kůži také. Nemůžete tomu zabránit, někde jste týž jako černoch nebo Číňan nebo kdokoliv, s kým žijete, všichni jste pouze lidské bytosti. V kolektivním nevědomí jste stejní jako člověk jiné rasy, máte stejné archetypy, takové jako vy máte, má i on oči, srdce, játra atd.

Jak se můžeme přiblížit k temné sféře člověka? Dá se to provést třemi metodami analýzy: slovním asociačním pokusem, analýzou snů a metodou aktivní imaginace.

(Z knihy: Analytická psychologie - její teorie a praxe  str. 54-57)