Re: ... že podle Junga ...

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
richard

Quote
richard

Quote
Habbakuk
... ale ty otázky dospělých: "Nemáš hlad ... žízeň ... nepotřebuješ na záchod ? ..." ...

tím vybízejí jeho "vědomí" nebo jak píše dole wolf "já", aby revidovalo aktuální stav potřeb - resp.uvědomilo si je a vyjádřilo.........

mimochodem, poslední dobou sem taky nějaký apatický...........

dnes sem byl na terapii a bavil sem se s lékařkou o mém případném návratu do školství........nebyla proti, naopak uvažovala v souladu se mnou o různých možnostech, což mě docela příjemně překvapilo, ale ptala se na mou motivaci, přičemž mi řekla, že má dojem, že lidi vnímám dost neosobně a s odstupem, což může být důsledek křehkosti a zranitelnosti citů, které se tímto způsobem brání proti zranění a že smyslem terapie je právě nalézt jakýsi citový střed - tedy, abych byl schopný cítit se v blízkosti některých lidí relativně bezpečně a byl schopný se v určité míře k nim přiblížit.....
myslím, že má asi pravdu......

a co ta laka na praci v skolstve? Podla mna by si bol fajn ucitel, vies dobre vysvetlovat...to ta na tom bavi? Ten uzki kontakt s ludmi...to je fakt rizikove, ael tak su rozni ucitelia - rozne natury (priatelskejsi aj odmeranejsi), nemusia sa k druhym priblis priblizovat, - podla mna vcelku staci, ze vedia dobre vysvetlit ucebnu latku

mě láká ta intelektuální stránka věci, problém je v tom, že by mi byly žáci asi ukradení a to není moc dobře.........

v com ukradeni? Ved ked by sa ta pytali na objasnenie uciva, mohol by si s nimi viest vcleku plodne debaty

to možná jo, ale debaty sou jen teorie, kecy kecy kecy, ikdyž mohou být třeba zajímavé, jde však taky o to, abych uspokojoval žákům určité psychologické potřeby, tedy nejen ty intelektuální a to nevím, jestli dokážu......
něco podobného jako, když sedíš s klukem na lavičce a nevíš, co dělat........to je taky na nic........prostě se necítíš dobře.....

tak ja obvykle vobec neviem co mam s kym robit, kam ist a o com sa bavit - zvacsa ma vobec nic nenapada
Ty chces byt proste perfektny ucitel v kazdom smere a to ta moze trochu blokovat - ta snaha. Ale inak aj ja som si vzdy myslela, ze ucitelia to musia mat hrozne tazke, musia byt priam dokonali, aby dokazali odolavat tolkemu tlaku, ktory na nich od ziakov moze byt vyvijany a aby im nejakym sposobom neublizili. Prislo mi to ako velka zodpovednost, no ked by vsetci rozmyslali ako ja, tak by asi neexistovali ziadni ucitelia, bo nikto by si na to netrufol.

nejde o perfektnost, tak jako ani na té lavičce, ale o to cítit se mezi lidmi nebo s někým - vedle někoho dobře, uvolněně, což implikuje prožítek - bo jak je křeč, tak je prostě prázdno........tak jako sval v křeči není schopný aktivity, tak se ani emoce v psychické křeči nedokážou svobodně uvolňovat

fuuha, vedla niekoho sa dobre citim asi len ked neocakavam, ze mi jeho pritomnost poskytne ten dobry pocit a nic specificke pre to nerobim, nesnazim sa k tomu cloveku nijakym sposobom priblizovat ani vzdalovat sa mu. U nas v praci vladne taka neformalna atmosfera, cize ti ludia tam su taki podobni akoby sme boli v skole - ziaci. Obcas sa prichytim, ze i ja sa s nimi culejsie bavim, no vzdy sa potom stiahnem, cim dalej castejsie, dokonca aj ked sa pritom citim dobre, pretoze akosi tusim, ze je to len "blud" a ze oni mi ani nemaju v sktuocnsoti co "dat" a ani ja im, az na vlastnu pritomnost - bytie ...moznoze pocas toho fajn pocitu som viac v tom, co sa deje, no potom sa vraciam zas k sebe a cosi vo mne mi v tom nedovoli pokracovat. Proste moj vnutorby svet ci blok toto vsetko prebije a oddeli ma od nich. Pride mi potom zbytocne aj sa snazit byt akasi ustretovejsia. Mam aj takeho odmeraneho veduceho, co mi v tomto vyhovuje,bo sa nemusime zdravit - on je tiez niekedy taky uvolnenejsi a bavi sa s inymi, no zvacsa je tiez zalezeny akoby sam v sebe a v tej praci.

ano, myslím, že i ty s tím máš trochu problém - přiblížíš se a pak se stahuješ.......ale to je docela normální v různých situacích, jenže já to tak mám asi s každým.........nejsem schopný setrvat v normálním vztahu asi s nikým....resp. v normální vzdálenosti - sem s člověkem chvíli a už "utíkám" pryč bo prostě nevím.........asi proto, že lidé na mě působí silně ....a já musím pryč bo mě tohle silné působení příliš vyčerpavá........a působí na mě silně, protože nejsem vedle nich uvolněný........nedokážu to........sem stále jakoby ve střehu - v nedůvěře...ale to je fuk, nechci se pouštět do nějakých dalších analýz....o tom to není....

ja sa stahujem automaticky ovela skor, nez sa priblizim, - to len jedna mozna cast si to "uziva" - asi ta, ktora zabudla na to aka som, no to nestaci, bo to nie som ja. Absolutne tomto realnom svete neviem fungovat celostne. Mozno je to aj nezvyk, ze som bola do ludi priliz vzdialena davno predtym, nez som ku nim bola opat "vhodena". Ani ja nie som schopna setrvat v nijakom vztahu s nikym, aj ked by som mohla byt vdacna za toho jedineho kamarata, proste nie som, vzdalujem sa aj jemu. Nemam tu nikoho vobec nikoho, nic ma tu nedrzi ani nikto, iba akasi tiaz v akej som sa naucila existovat, bo inak by ma to tu uz davno zabilo, mozno uz aj..