je to, jako, že se svět točí dál,
at% děláme , co děláme
věci si běží, at% správné nebo špatné
něco ovlivníš, něco ne
nevim, nakolik jde řídit vlastní(cizí) život...někdy si říkám, že to stejně máme napsáno v kartách, ve hvězdách v osudu, že některé věci jsou dané a stejně je nemůžeme moc změnit, stejně jako vlastní reakce
a vidím, jak je to provázané...to, co se dělo v dětství a důsledky toho pro dnešní život a pro život dětí, všechno se vším
když člověk před lety něco prošvihl, jak ho to stejně dožene i dneska...a ne že ne
někdy si říkám, že jsem věřila tomu, že mi psychiatrie pomůže, že je to řešení na potíže ...a pak jsem zjistila, že ne
že jediné co, tak osobní rozvoj a podpora lidí a vždycky tam musí být něco, co člověk vykutá sám ze sebe...atˇchtění , odhodlání, nebo poznání...bez toho to nejde...ps. je dobrá na ty krizosky, ale jinak je to trochu zavádějící cesta...nenaučí člověka "žít normálně"...jen myslet určitým způsobem
nechceš vědět, ani se nedivím...někdy má člověk toho svého tolik, že prostě nechce, vidět , vědět...spíš sám potřebuje na chvíli pustit...jenže...ani to není možná podstatné...asi je podstatné všechno dohromady, to jak člověk žije, co dělá, uvažuje, ale všechno dohromady, ne rozkouskovaně - tyda ousek -rozum, tady kousek cit, tady kousek -ticho, tady kousek - komunikace....
no, kecám, je ráno a nejak nespím, asi nazrává zas čas něco se sebou dělat...ale není to tak špatný...možná je to taková pro získání síly.