provizorní vozovka končila skládkou stavebního odpadu.dál pokračovala rokl se skutálenými betonovými tvarovkami, asi už byly zbytečné a hlavně vybourané. Na rumišti kvetl první vlčí mák. Sem tam řepka nebo barborka, špatně se to rozeznává, fialové hluchavky a vysoké vlaštovičníky, divizny se pyšnily zatím je přízemními růžicemi. Strmý a náhlý konec široké cesty znamenal vracet se dlouhou trasu zpět pirátsky soukromým pozemkem. Bylo jasné, že to ne. Naštěstí i krkolomný terén plný čerstvých kopřiv umožnil přehopkání na druhou stranu kolejí a javorové větve poskytly dostatečné jištění pro "sjezd" ze stráně. Park nezklamal - opět obvyklé cesty překopány a zataraseny. naštěstí fungovaly postranní uličky. Vybrala si tu horní, která se po několika krocích proměnila otisky kopyt v koňskou pěšinu. Už začínala chápat, proč tam byly pěšiny dvě. Na žádné zvíře k oboustranné spokojenosti nenarazila, pokud nepočítala přehršel zpěvného ptactva, oranžového brouka na javoru a partu bezdomovců v houští. Vzájemně se nerušili a tak pouť kolem zaklíněné borovice zkrápěné vydatným deštěm, proběhla klidně.