Quote
empe
Byli jsme v nemocnici, tatínek má košilku andělíčka a infuzi. Babička mi potvrdila, že nemůže polykat a krmí ho jen nitrožilní výživou
. Ptala jsem se ho, jak mu je, že mi připadá lepší než minule a odpověděl - špatně. Je ovázaný kvůli otlakům
.
Jsou teď s mamkou jako na dvoulůžku, sestry jim daly postele k sobě a daly pryč zábrany, tak se mohou držet za ruce
. Děda už nemá ten smutný výraz jako minule, to mě moc potěšilo, jen nemluví ani se sestrami, ani s doktorem... Babička je veselá. Tak jsem teď taková rozpolcená, jaký vlastně mám pocit, chvilku pocit strachu, že děda umírá, chvíli pocit úlevy, že už za nás bojují profesionálové ( mají polohovací postele, vyškolené sestr, každý den lékaře ...), pak, že jsme selhali.
Empe, safra, selhlali?Promiň, není mi nejlíp, ale když sem tohle četla, tak do mě vjel čert!!!!
Vždyť jste se o ně starali až do umoření!!!Dělali jste maximum, víc si nedokážu představit, že by dělat šlo......dělali jste, co jste jen uměli, obdivuju vás za to!!Tak vyhoď ty zbytečný pocity viny, VŮBEC NEJSOU na místě!A i kdyby byly - jsou k ničemu a nic nespraví!!
Moc mě mrzí, jak na tom tatínek je, ale je fajn, že tam není sám, že tam má mamku. Já vím, ty pocity budeš mít smíšené, je to strach a bolest, zároveň úleva.....jen bych mu nepřála, aby takto přežíval dlouho a přála bych mu brzké vysvobození....i když vás to bolet bude.....kdesi jsem četla, že je sice fajn, že dnešní medicína pokročila....ale v něčem...např. v tom, držet člověka za každou cenu při životě, je dost sporný, zda vůbec pokročit měla......
...já v sobě mám zase úzkost....navíc jsem se včera dozvěděla, že babičce našli rakovinu....já nevím, tenhle rok je fakt ŠÍLENEJ!!!!!!!!!!!
Drž se, vím, že si to za tebe nikdo neodžije, ale třeba o tom piš alespoň tu, vyplakej se a vykřič se...