Quote
Sarka
Mám to! Předevčírem na terapii přišla řeč na to, že pocit "nikdo mi nerozumí, mému prožívání a emocím" může jít ruku v ruce s tím že si člověk vypěstuje pocit jakési výlučnosti až "nadřazenosti". To mu dá sice povrchně nějakou úlevu a "vysvětlení", ale vnitřně ho to vlastně ještě víc odcizuje od lidí okolo a nikam to nevede. A to je přesně ten muž z chatrče - a donedávna můj způsob jak jsem začala uvažovat. Vlastně se to časově zhruba shoduje s tím kdy mi to začalo trochu docházet že jsem se dostala psychicky někam kde to není zdravé. Kde mě to izoluje nejen od lidí ale i od sebe.
Přijmout svoje emoční prožívání , které jsem považovala za divné a život komplikující. Změnit k tomu přístup, jako k něčemu co ke mně patří a z čeho můžu čerpat. Pěstovat v rámci toho ten lidský rozměr který mě s druhými spojuje, ne izoluje.