Quote
richard
Quote
Lily
Quote
Lily
Quote
richard
Quote
Damika
Quote
richard
Quote
Damika
Quote
richard
Quote
Damika
no, máma narazila jak u mně, sestry i bratra na to, že prostě sme si nikdy do partnerú kecat nenechali, nikdy sme to s rodiči nerozebírali a zase naši nejsou konfliktní lidi
moje matka teda rozhodně není svobodomyslná, dyť rozvod s psychopatem kolik let odkládala, jak je konzervativní, ale v tomhle směru prostě narazila na zeď
dokonce ví, že múj přítel je ženatej, neschvaluje to, ale ví, že s tím nic neudělá, nereje a nechává to na mně
no,
máma narazila jak u mně, sestry i bratra na to, že prostě sme si nikdy do partnerú kecat nenechali
dokonce ví, že múj přítel je ženatej,
neschvaluje to
tak tento přístup tvojí matky mi přijde snad ještě radikálnější než Sonin ve vztahu k jejímu synovi
to, že ste si ty, tvé sestry i tvůj brat do vztahů nenechali kecat se spíše vztahuje k možnému jednání Sonina syna než Soni samotné.......
nevím tedy přesně, co ses snažila vyjádřit svým příspěvkem, když si psala, že vaše partnery tvoje matka nebo rodiče vždy přijali, když teď píšeš, že tvá matka nesouhlasí s tvým momentálním vztahem nebo, že narazila, když vám chtěla do něčeho kecat.........v tom případě je to přijetí neautentické, jen takové povrchní, kdy pod hladinou je nesouhlas - nepřijetí, neakceptace -
to přijetí není úplné, je tam nějaké ALE nebo určitý rozpor
nevím, promiň, richarde, já těmhle rozborúm nerozumím, úpřimně, já takto nepřemýšlím a nesouhlas pod hladinou je mi fuk, stejně jako co se ukrývá v matčině podvědomí a tak dál
tak zase polopatě............tví partneři i tvůj současný partner oproti tomu, že jsi psala jak byli tvou rodinou přijímání (zřejmě v reakci na Sonino odmítání dále se seznamovat s partnerkami syna), tak nebyli.
Byli a jsou pouze tolerováni. (alespoň tvůj současný partner a ti u kterých jsi psala, že tvá matka narazila, když vám chtěla do vztahů kecat)
Resp. ještě vyvstává otázka zdali tolerování nebo v souladu s nesouhlasnou reakcí tvé matky se stali pouhým objektem jejího nezájmu. Rozdíl mezi přijetím, tolerancí a nezájmem je velký, vím vím to je na tebe asi moc složité.
Všechno, co jsem chtěl říct je to, že nevnímám reakci Soni vůči synovi tak dramaticky jako Ty a tvou situaci z tvé rodiny, kterou si předložila jako komparativní, nevnímám zase tak povznesenou a ideální, aby z ní srovnáním jasně vyplynulo, že u vás dobře a Soni špatně jak ses zřejmě snažila naznačit Ty. Snažil jsem se svůj pohled vysvětlit, resp.vyjádřit "proč si myslím, to co si myslím".
jistě jsem to mohl učinit daleko jednodušeji, třeba sarkasmem, ale jízlivost mi nepřijde vždy vhodná jako ideální prostředek jak vyjádřit, co si myslím, ikdyž často velmi lákavý.......
aha
jsem rád, že chápeš alespoň trochu
hihi
pri tomto sa mi zazdalo, ze ked by to svoje "aha" damika "vybalila" na rusakowa, asi by sa citil velmi pocten tym, ze jeho vysvetlenie pre tuto "žiačku" padlo na urodnu podu. Neviem ako je v tomto pripade, no podla mna to vysvetlujes fan-tas-tic-ky. Uz tu chyba len tabula na ktorej je nakreslena modelova situacia a ukazovatko
Ri.., ty az sa mozno raz vratis k ucitelstvu, tak sa chces venovat telocviku ci inemu skolskemu predmetu? Bo ozaj vysvetlujes velmi dobre, i ked ja viem, ze vysvetlovat ucivo jednemu cloveku a viacerym je asi riadny rozdiel.
ano, napadlo mě, že bych učil, ale nevím jaký předmět, možná nějaké společenské vědy (občanskou nauku) nebo tak něco, tělocvik mě neláká,
přemýšleš jsem, že bych dostudoval nějakou aprobaci (odbornost), ale stále mě brzdí představa, že nezvádnu ten sociální aspekt učitelství a to nikoliv k přápadným žákům, ale ke všem kolem - kolegům, nadřízeným, rodičům, atd.
učit je asi zábavné zejména, když má druhá strana zájem se něco dozvědět, jinak to nemá smysl a určitě bych to mimo splnění této podmínky dělat nechtěl.......ale jak říkám, k Damice jsem se nevztahoval jako učitel, vychovatel ani jako psycholog, ale spíše jako "strážce reality"
aha, na take su urcene asi skor prednasky
neviem, bo tam zvacsa idu ludia s cielom cosi pochopit, nez povinne biflovacky na ZS ci SS. Vlastne to nemusi byt ani v ramci skolstva, skor nejakeho kurzu, kde ludia chodia dobrovolne. Ale to len tak premyslam. Mne sa tiez lahsie "vysvetluje" pisomne, teda ak by to malo byt pred kvantou ludi. Internetovy kurz hihi alebo psycholog online. Tam nehrozi az taky stres jak v osobnom kontakte, i ked je to mozno trochu nepresnejsie "na dialku". Ale i tak si myslim, ze v osobnom kontakte clovek vnima skreslenejsie (myslim, ze vnimavejsi citlivejsi jedinci to tak maju, ked si este nie su plne vedomi svojich hranic a strachov jak napriklad ja) a obmedzenejsie nez v takomto, i ked mnohi by tomu mohli namietat a argumentovat prave nedostatkom spatnej osobnejsej vazby, mimiky a takch tych pre mna skor brzdiacich maskujucich prejavov, nez autentickych.