Re: ako byt mudra

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Lily

Quote
Lily

Quote
richard

Quote
Damika

Quote
richard

Quote
Damika

Quote
richard

Quote
Damika
no, máma narazila jak u mně, sestry i bratra na to, že prostě sme si nikdy do partnerú kecat nenechali, nikdy sme to s rodiči nerozebírali a zase naši nejsou konfliktní lidi

moje matka teda rozhodně není svobodomyslná, dyť rozvod s psychopatem kolik let odkládala, jak je konzervativní, ale v tomhle směru prostě narazila na zeď

dokonce ví, že múj přítel je ženatej, neschvaluje to, ale ví, že s tím nic neudělá, nereje a nechává to na mně

no, máma narazila jak u mně, sestry i bratra na to, že prostě sme si nikdy do partnerú kecat nenechali

dokonce ví, že múj přítel je ženatej, neschvaluje to

tak tento přístup tvojí matky mi přijde snad ještě radikálnější než Sonin ve vztahu k jejímu synovi

to, že ste si ty, tvé sestry i tvůj brat do vztahů nenechali kecat se spíše vztahuje k možnému jednání Sonina syna než Soni samotné.......

nevím tedy přesně, co ses snažila vyjádřit svým příspěvkem, když si psala, že vaše partnery tvoje matka nebo rodiče vždy přijali, když teď píšeš, že tvá matka nesouhlasí s tvým momentálním vztahem nebo, že narazila, když vám chtěla do něčeho kecat.........v tom případě je to přijetí neautentické, jen takové povrchní, kdy pod hladinou je nesouhlas - nepřijetí, neakceptace -
to přijetí není úplné, je tam nějaké ALE nebo určitý rozpor

nevím, promiň, richarde, já těmhle rozborúm nerozumím, úpřimně, já takto nepřemýšlím a nesouhlas pod hladinou je mi fuk, stejně jako co se ukrývá v matčině podvědomí a tak dál

tak zase polopatě............tví partneři i tvůj současný partner oproti tomu, že jsi psala jak byli tvou rodinou přijímání (zřejmě v reakci na Sonino odmítání dále se seznamovat s partnerkami syna), tak nebyli.
Byli a jsou pouze tolerováni. (alespoň tvůj současný partner a ti u kterých jsi psala, že tvá matka narazila, když vám chtěla do vztahů kecat)
Resp. ještě vyvstává otázka zdali tolerování nebo v souladu s nesouhlasnou reakcí tvé matky se stali pouhým objektem jejího nezájmu. Rozdíl mezi přijetím, tolerancí a nezájmem je velký, vím vím to je na tebe asi moc složité.
Všechno, co jsem chtěl říct je to, že nevnímám reakci Soni vůči synovi tak dramaticky jako Ty a tvou situaci z tvé rodiny, kterou si předložila jako komparativní, nevnímám zase tak povznesenou a ideální, aby z ní srovnáním jasně vyplynulo, že u vás dobře a Soni špatně jak ses zřejmě snažila naznačit Ty. Snažil jsem se svůj pohled vysvětlit, resp.vyjádřit "proč si myslím, to co si myslím".
jistě jsem to mohl učinit daleko jednodušeji, třeba sarkasmem, ale jízlivost mi nepřijde vždy vhodná jako ideální prostředek jak vyjádřit, co si myslím, ikdyž často velmi lákavý.......

aha

jsem rád, že chápeš alespoň trochu

hihi
pri tomto sa mi zazdalo, ze ked by to svoje "aha" damika "vybalila" na rusakowa, asi by sa citil velmi pocten tym, ze jeho vysvetlenie pre tuto "žiačku" padlo na urodnu podu. Neviem ako je v tomto pripade, no podla mna to vysvetlujes fan-tas-tic-ky. Uz tu chyba len tabula na ktorej je nakreslena modelova situacia a ukazovatko

Ri.., ty az sa mozno raz vratis k ucitelstvu, tak sa chces venovat telocviku ci inemu skolskemu predmetu? Bo ozaj vysvetlujes velmi dobre, i ked ja viem, ze vysvetlovat ucivo jednemu cloveku a viacerym je asi riadny rozdiel.

ano, napadlo mě, že bych učil, ale nevím jaký předmět, možná nějaké společenské vědy (občanskou nauku) nebo tak něco, tělocvik mě neláká,
přemýšleš jsem, že bych dostudoval nějakou aprobaci (odbornost), ale stále mě brzdí představa, že nezvádnu ten sociální aspekt učitelství a to nikoliv k přápadným žákům, ale ke všem kolem - kolegům, nadřízeným, rodičům, atd.
učit je asi zábavné zejména, když má druhá strana zájem se něco dozvědět, jinak to nemá smysl a určitě bych to mimo splnění této podmínky dělat nechtěl.......ale jak říkám, k Damice jsem se nevztahoval jako učitel, vychovatel ani jako psycholog, ale spíše jako "strážce reality"

aha, na take su urcene asi skor prednaskyneviem, bo tam zvacsa idu ludia s cielom cosi pochopit, nez povinne biflovacky na ZS ci SS. Vlastne to nemusi byt ani v ramci skolstva, skor nejakeho kurzu, kde ludia chodia dobrovolne. Ale to len tak premyslam. Mne sa tiez lahsie "vysvetluje" pisomne, teda ak by to malo byt pred kvantou ludi. Internetovy kurz hihi alebo psycholog online. Tam nehrozi az taky stres jak v osobnom kontakte, i ked je to mozno trochu nepresnejsie "na dialku". Ale i tak si myslim, ze v osobnom kontakte clovek vnima skreslenejsie (myslim, ze vnimavejsi citlivejsi jedinci to tak maju, ked si este nie su plne vedomi svojich hranic a strachov jak napriklad ja) a obmedzenejsie nez v takomto, i ked mnohi by tomu mohli namietat a argumentovat prave nedostatkom spatnej osobnejsej vazby, mimiky a takch tych pre mna skor brzdiacich maskujucich prejavov, nez autentickych.

John Nash přichází do učebny a jako první, co udělá je, že vyhodí do koše učebnici, dle které měl učit Potom přijde k oknu ze kterého přichází do třídy hluk a zavře jej, jenže ve třídě je po chvíli šílené horko a tak se ho jeden z žáků zeptá, jestli okno může znovu otevřít, načež mu Nash odpovídá "vaše pohodlí není tak důležité jako to, abych se slyšel" ....no a potom přijde tato skvělá scéna, která zapeklitou situaci vyřeší........



Ve skutečnosti byl Nash prý otřesný učitel, přestože byl génius
Ale ano, to co říkáš je pravda, rozdíl mezi ZŠ, SŠ a vysokou je velký, ale na to, abych učil někde na vysoké nemám, ikdyž ta představa jako ideál se mi docela líbí. Základní školy podobně jako střední ve mně budí celkově odpor jako systém a instituce. Nedokážu si představit, že bych chodil na nějaké porady do sborovny a s nějakýma zamindrákovanýma slepicema "chytrýma jak rádio" v podstatě však zcela tupýma, řešil problémy ohledně přezůvek, pozdních příchodů a vůbec píčoviny a k tomu ještě poslouchal nařízení idiotního ředitele, jehož jediným zájmem by bylo "být přizpůsobený systému", aby šlo všechno "v pohodě a hadce".To by mě jeblo dřív než bych začal se samotným učením, resp. byl bych vystresovaný ze všeho kolem a do samotné práce by mě asi přešla úplně chuť a zájem a bez toho se dobře učit prostě nedá.

Křesťané odmítají touhu a chtíč, ale neuvědomují si, že touha se nevztahuje pouze na pudy, ale je celkovým rysem osobnosti, který pokud člověk potlačuje, omezí tím také touhu, která člověka "šlechtí"
touhu po informacích např. touhu chápat, touhu správně se vyjadřovat, touhu po smysluplné práci, atd. atd.

no hej, socialne dovednosti a asertivita, aj ked na to clovek nema vobec chut, kolegialnost...On to dobre vystihol, ze socialne spravanie je proste prilis namahave, preto radsej prejde hned k veci. Mozno to v istom momente moze postradat iste caro obklukovitej "zahadnosti", no v konecnom doledku je to strasne sexi a navodzuje pocit dovernosti, bo nemusis premyslat nadtym ako to ten clovek v skutocnosti mysli, kedze je to celkom jasne.
Jaj, mne sa v tom filme najviac pacila asi tato scenka od 2:46 do 3:00, to je uplne nadherne, tie farebne detaily ako splynu do celkoveho obrazu a zaziaria v tej kravate. Potom aj to, ako spolocne "kreslili" na hviezdnatu oblohu ten dazdnik ci ako mu ona vysvetlovala, co je skutočné. To boli take pekne momenty z toho filmu, co mi utkveli v pamati.

jo jo, ten film je dobře natočený......Nash byl v osobním životě prý dost nesnesitelný a se svou ženou údajně od určité doby bydleli v jednom domě jako dva cizí lidé. Dokonce prý udržoval i nějaké homosexuální vztahy se svými kolegy.
V tom filmu mi však jeho postava imponuje, jebnutý povýšený génius

naozaj? Mne na nom prave lubilo, ze na ostatnych ludi kaslal, nepotreboval ich k zivotu, fyzicky a ani psychicky, bo si vystacil s tymi jeho "bludmi", ktore sa onho istym sposbom aj akoby "starali"-chranili ho, jak ten jeho "kamarat", ktory mu pripominal, ze by si mal dat pizzu, bo potrebuje aj jest. Ale tak uvedomujem si, ze filmy byvaju skreslene. Vo filme jeho povysenost neregistrujem, bo naduti povyseni ludia sa mi skor protivia, nez by mi boli symaticki. On na mna posobil akoby bol spolocensky "bloknuty", ale zdal sa viacmenej pokorny a aj to sa mi na nom pacilo. Ale ako vravim, videla som len ten film a viac sa onho nezaujimala, cize aka bola skutocnost, to neviem. Ta jeho zenuska mi svojim prejavom pripominala zas moju najblizsiu kamaratku zo strednej skoly, ta tiez vedela ako na ludi a dokazala pritom zostat v akomsi uvedomelom rozpolozeni, cize nebola to naivka, krora by kracala s davom, no vedela sa donho velmi presne zaradit tak, aby jej to bolo viacmenej k uzitku.