Quote
rian
Zatažené ráno,
presso Lavazza d Oro,Maressi,
Wawell Pralines a Metal Gottic Ballads.
Ale relax,klid a pohoda nepřichází.
Hlavou mi bloudí vzpomínky,při kterých
to nejde.Neumím je teď zahnat nebo nahradit
příjemnějšími.
V děcáku pro mne zpočátku každý měsíc
přijel táta a vzal mne na den dva.Pamatuju,
jak jsem nedokázal pochopit,proč mne pak
vracel zpátky,vyváděl jsem a brečel.Pak,
když mi byly už tři,čtyři roky,jsem ztvrdl tak,
že už mi bylo ůplně jedno,jestli přijede nebo ne,
jestli mne vrátí nebo ne.Stejně mne vždy šoupl
k babině a nebyl se mnou.Pak jsem s ním už
ani nechtěl jezdit.Nikdy poto jsem si k němu
cestu nenašel.Když zemřel,na pohřbu jsem tupě
zíral na rakev s ním a necítil absolutně nic.
Lidi brečeli,farář mluvil a já myslel na to,kdy to skončí
a vypadnu odtud.
Tak takové věci se mi honí hlavou...
To je moc smutný. V kolika jsi se tam octl poprvé? Co se stalo s mámou