Re: ...

Quote
empe

Quote
Vitásek

Quote
petr39

Quote
rian

Quote
arnika

Quote
rian
Zatažené ráno,
presso Lavazza d Oro,Maressi,
Wawell Pralines a Metal Gottic Ballads.
Ale relax,klid a pohoda nepřichází.
Hlavou mi bloudí vzpomínky,při kterých
to nejde.Neumím je teď zahnat nebo nahradit
příjemnějšími.

V děcáku pro mne zpočátku každý měsíc
přijel táta a vzal mne na den dva.Pamatuju,
jak jsem nedokázal pochopit,proč mne pak
vracel zpátky,vyváděl jsem a brečel.Pak,
když mi byly už tři,čtyři roky,jsem ztvrdl tak,
že už mi bylo ůplně jedno,jestli přijede nebo ne,
jestli mne vrátí nebo ne.Stejně mne vždy šoupl
k babině a nebyl se mnou.Pak jsem s ním už
ani nechtěl jezdit.Nikdy poto jsem si k němu
cestu nenašel.Když zemřel,na pohřbu jsem tupě
zíral na rakev s ním a necítil absolutně nic.
Lidi brečeli,farář mluvil a já myslel na to,kdy to skončí
a vypadnu odtud.

Tak takové věci se mi honí hlavou...

To je moc smutný. V kolika jsi se tam octl poprvé? Co se stalo s mámou

Máma umřela ve 22-ti,mně byly 2 roky,sestře 4.
Táta na nás neměl čas,dal nás do děcáku.
Sestru si po pár měsících vybrala náhrádní
rodina a osvojili ji.Mne asi nikdo nechtěl.
V děcáku jsem byl do pěti let,pak po celotýdenních
školkách a sem tam u babiny.Pak se táta podruhé
oženil a vzal mne k sobě,dostal jsem macechu
a nevl. bráchu.

Napsal jsem tady o tom už hromadu,
jsou okamžiky a chvilky na které nevzpomenu,
a jiné mi nevymizí z paměti nikdy,přestože
jsem byl děcko...

Dospělí si neuvědomí co všecko svým debilním jednáním dětem způsobí.

Nikdo nemůže za to, že někomu zemře mladý rodič/rodiče...

To samozřejmě ne, ale Petr evidentně mluvil o otci.