Re: ...

Quote
arnika

Quote
rian

Quote
arnika

Quote
rian
Zatažené ráno,
presso Lavazza d Oro,Maressi,
Wawell Pralines a Metal Gottic Ballads.
Ale relax,klid a pohoda nepřichází.
Hlavou mi bloudí vzpomínky,při kterých
to nejde.Neumím je teď zahnat nebo nahradit
příjemnějšími.

V děcáku pro mne zpočátku každý měsíc
přijel táta a vzal mne na den dva.Pamatuju,
jak jsem nedokázal pochopit,proč mne pak
vracel zpátky,vyváděl jsem a brečel.Pak,
když mi byly už tři,čtyři roky,jsem ztvrdl tak,
že už mi bylo ůplně jedno,jestli přijede nebo ne,
jestli mne vrátí nebo ne.Stejně mne vždy šoupl
k babině a nebyl se mnou.Pak jsem s ním už
ani nechtěl jezdit.Nikdy poto jsem si k němu
cestu nenašel.Když zemřel,na pohřbu jsem tupě
zíral na rakev s ním a necítil absolutně nic.
Lidi brečeli,farář mluvil a já myslel na to,kdy to skončí
a vypadnu odtud.

Tak takové věci se mi honí hlavou...

To je moc smutný. V kolika jsi se tam octl poprvé? Co se stalo s mámou

Máma umřela ve 22-ti,mně byly 2 roky,sestře 4.
Táta na nás neměl čas,dal nás do děcáku.
Sestru si po pár měsících vybrala náhrádní
rodina a osvojili ji.Mne asi nikdo nechtěl.
V děcáku jsem byl do pěti let,pak po celotýdenních
školkách a sem tam u babiny.Pak se táta podruhé
oženil a vzal mne k sobě,dostal jsem macechu
a nevl. bráchu.

Napsal jsem tady o tom už hromadu,
jsou okamžiky a chvilky na které nevzpomenu,
a jiné mi nevymizí z paměti nikdy,přestože
jsem byl děcko...

Promiň, o něčem takovém ani jiném z tvého dětství nevím..Pamatuješ si trochu na mamku?
Co sestra, máš na ni kontakt... jestli jste se aspoň setkali někdy...

Myslím, že otec nedal svolení k osvojení, takže tě nikomu nemohli nabízet. Pak si tě otec vzal, takže o tebe zájem měl..Dětství v nové rodině otce šťastné nebylo?

Budu ráda, když se svěříš...

Mámu,sem tam ůtržky,jednoho dne se
prostě ztratila.O sestře vím jen,o rok starší,
jmenuje se Hanka.Nevím jestli žije,jak žije,
kde je,nevím nic.Pro mne je to člověk,který
se mnou chvilku byl a pak zmizel,jako máma.
Nikdy jsem ji nehledal,nic jsem necítil,nějaká
potřeba se s ní setkat nebyla,nikdo na ni řeč nezaváděl,
nikdo mi nic neřekl a já se neptal.
Nová rodina,to byli ůplně noví lidé,a já po třech
létech v děcáku jsem se tam nikdy necítil jako doma.
Když mi bylo sedm,vykradl jsem bráchovi pokladničku,
sebral kus chleba do batůžku a zdrhnul z domu.
Dva dny mne hledali policajti,spal jsem v cihelně,
kupoval se sladkosti,lezl přes ploty na ovoce a byl
jsem volný a v klidu.No po dvou dnech jsem se vrátil
domů sám,špinavý hladový,otrhaný.No kabaret.
Lhal jsem,podváděl,kradl doma,mlátil bráchu.
Dítě jako malované.Je to na román,co jsem se navyváděl.
Dětství v tobě něco nechá,ale další osud je jen na tobě,
nesnáším kecy o tom,že někdo,kdo krde,ubližuje,zabíjí,
tak měl chudák těžké dětství,a nedostatek lásky a péče.
Život se mi moc nepovedl,není se čím chlubit,ale ne protože
jsem měl všelijaké dětství,nebo že mne táta řezal.
Jsou i hezké chvíle a neměnil bych ho za jiný...