o ztracenosti ve světě? v životě? v sobě? nevím

Zdálo se mi že jsem v místnosti, něco jako kanceláře, stoly a počítače, a ještě s nějakým mužem na jeden koukáme a cosi řešíme. Po chvilce mi dochází že hledáme/řešíme práci v Anglii. Už jsme ji jakože měli dostat, a já jsem si najednou vzpomněla že musím domů, pro věci, nebo ani jsem nevěděla proč vlastně, ale prostě nutnost jet domů. Zároveň s tím ale velký stres z toho že se nemám jak dostat tam, ani zpátky. Že vlastně nemám letenku, ani nevím jak se dostat na letiště, a už vůbec ne kam se pak z domu vrátit, kde to jsme . Vytáhla jsem mapu Británie a nevěděla jsem, kde je to místo, jestli na jihu nebo na severu, ani co mám vlastně hledat. Začala jsem odcházet z místnosti a ten muž mě zatavil, že co ta práce... že už s námi počítají. A já začala bezradně o tom že tam ale nemám žádné bydlení (s pocitem že ani nevím, jak jsem se tam vůbec octla). On ukázal z okna na nějaké malé, jakoby betonové domečky, že je to nějaké provizorní bydlení pro pracovníky a že si tam mám zavolat. A já ještě větší panika, že vůbec nevím, kam a komu volat. Ani jsem neměla čím.

Pak to skončilo a navazovala druhá část/ druhý sen. Jak jsem doma (kde si ale v reálném životě moc "doma" nepřipadám), chodím nahoře v patře, něco si tam dělám běžného, a najednou slyším z venku bubnování. Běžela jsem k oknu se podívat odkud to jde, překvapilo mě to. Z okna byl výhled uplně jiný než v reálu, byl tam travnatý dvorek s nějakým dřevěným přístřeškem, v něm seděl člověk se šamanským bubnem a bubnoval, vedle něho můj dobrý kamarád a ještě hrstka neznámých lidí. Měla jsem chuť tam jít, pocit že tam patřím, ale i jen ten pohled z okna na ně byl příjemný, hřejivý.