Re: o ztracenosti ve světě? v životě? v sobě? nevím

Poslední sen začínal v podobném duchu, ale asi mi do toho vnesl jasno. Aspoň ta první část, ale byl delší:
První část:
Tentokrát jsem nebyla v Anglii, ale v Medjugorji (Bosna a Hercegovina). Tam jsem pro změnu nemohla stále trefit do pokoje v hotelu, kde jsem byla s dalšími lidmi ubytovaná. Chtěla jsem si už pobalit věci a odjet. Vyšla jsem z pokoje a pak jsem nemohla najít dveře, obcházela jsem podél zdi , kde měly být, ale nebyly. Nakonec jsem našla dveře, které jsem věděla že sousedily s těmi mými, a pak se tam objevily i ty hledané. Jenže následoval stres se špajzem, každý z ubytovaných měl svoji poličku s pár věcmi, já měla na své jen 3, myslím že to byl sprchový gel a 2 další malé věci které už nevím. Chtěla jsem si pro to jít, ale poličky někdo přeskládal a na mém místě byla hromada věcí, div že to nevypadávalo z regálu, a ještě opáskované jako že se na to nemá sahat. Kdosi mi řekl, že to tam má nějaká nová holka co přišla, ale že je v karanténě, tak i to její jídlo je v karanténě Hrábla jsem tam rukou jestli tam nejsou ty moje věci v tom bordelu, našla jsem jen sprcháč, ale nakonec jsem ho tam nechala.

- Myslím že je to o tom, že jsem šla do mateřství naivně, s až odosobněným pocitem hezkého poslání, ale nedomyslela jsem okolnosti. Medjugorje, tam se prý zjevuje panna Marie, a nedávno to místo navštívila moje mamka. Proto si myslím, že to ukazuje na mateřství a ještě spojené s tím duchovnem, vyšším smyslem nebo tak něco. Stejně jako do Anglie, tak ani do Medjugorie nepatřím (nejsem katolička). Hledání svého pokoje a poličky ve špajzu, to je vlastně odkaz na dnešek, kdy žiju s tchyní, která ráda hromadí a přecpané police jsou klasika. Šla jsem tedy do něčeho, u čeho jsem nedomyslela, neřešila, jak v tom bude mně, jestli tam mám svoje místo. V domě a i v té roli matky a manželky. Sprcháč je zvláštní, ale napadá mě, že jsem dlouho kašlala na psychohygienu a to mělo následky, psychika se začla "sypat z police".


Druhá část, nebo možná druhý sen:
Šla jsem s dcerou něco kupovat do obchodního centra, šlo se do něj po schodišti dolů pod zem, veliká hala a po obvodu obchody. Jenže u vchodu jsem viděla že lidi prochází kolem stolku, kde jim někdo dává na kartičky razítka, že můžou projít. Lekla jsem se toho, a všimla jsem si cedule, kde bylo napsané , že z hygienických důvodů je dle nařízení dovolené byt uvnitř max. 20 minut. A u těch stolků s razítky se to kontrolovalo. To mě naštvalo, řekla jsem že tam nejdu a vyšly jsme zas nahoru ven . Tam jsem potkala kamaráda, postěžovala si co se stalo (sám měl kdysi "problém" s policií kvůli roušce, v jeho věku stejná absurdita jako razítka na kartách), ale po chvilce jsem si všimla že nemám dítě. Začala jsem panikařit, ale zahlédla jsem ji na konci ulice v cizím kočárku vedle dítěte jiné matky. Zavolala jsem na ni, hned z kočárku vylezla, ale zas vlezla do dalšího k jinému dítěti a začala si s ním hrát. Zvláštní pocit nervozity z toho co to dělá, a zároven uklidnění z toho že je v pořádku a hraje si.
Potom kamarád zmizel a místo něj tam byl cizí muž, důchodce (což ten kamarád je taky, ale z toho druhého chlapa jsem měla přesně opačný, nepříjemný pocit). Muž působil hrozně přechytřele, cosi říkal , rozumoval o tom že bere vitamín, o kterém jsem věděla že neexistuje. Nakonec jsme došli na místo které znám, ale vypadalo ve snu jinak. Obloha i celá atmosféra byla najednou tmavá. Na jedné straně cesty byl drátěný plot, za kterým byl veliký černý dobrman, větší než v realitě a vypadal nebezpečně. Naproti přes cestu byl taky plot, a za ním malý bílý pes, naopak působil neškodně, plemeno takový ten malý střapatý teriér. Tam se chlap zastavil a naraz měl zlomyslný výraz. Sáhl pro toho bílého psa, chytil ho za kůži na zádech a přenesl ho k plotu s dobrmanem. Pro mě ta scéna byla děsivá, protože jsem věděla že mu jde o život. Chlap držel psa tak, jakoby ho (i mně) chtěl strašit, cítila jsem zároveň strach svůj i toho psa. Doufala jsem že ho nepustí, ale on ho z výšky pustil na zem k dobrmanovi. Ten na něj hned zaútočil, přitlačil ho k zemi a chtěl kousnout, ale malý se mu vytrhl a běžel ke mně, a naraz jsem ho držela v rukách. Ani nevím jak se dostal skrz ten plot ven. Přišla velká úleva.