Re: o ztracenosti ve světě? v životě? v sobě? nevím

Quote
empe

Quote
Sarka

Quote
empe

Quote
Sarka
Ach jo... Co nám to tam to nevědomí háže.

Nevím určitě, ale mám asi dost jasné sny.
To s oživlou figurínou na hambalkách se mi zdálo v dětství, byla jsem malá, to promlouvalo nevědomí??
Ten sen, jak mě něco pronásleduje v domě až k dřevěné loutce na půdě, se mi zdál v době, kdy jsem se už léčila na psychiatrii a nenapsala jsem ho sem celý. Jak jsem se zastavila u té dřevné loutky, tak jsem ji vzala do náruče a objala a ona taky ožila a změnila se v člověka a odešla a zavládl klid.

Mám zato, že jo, aspoň to tak píšou. Že jak do toho vědomí nemá jak zasahovat, protože spí, tak ty obrazy vychází z těch hlubších vrstev.
Tak to byl nakonec vlastně hezký sen. Připomíná mi to i ty motivy z pohádek, oživování a osvobozování polibkem, slzami a tak.

V tom snu na hambalkách, jak jsem byla malá, asi vím, o koho se jednalo, kdo byl ten člověk, co se postavil na poklop. Byl to jasnozřivý sen.
V tom druhém snu s objetím loutky ale nevím, jen se domýšlím.
Šárko, Ty víš, co znamenal Tvůj sen se sklepem??
V dětství se mi opakovaně zdálo o ulici, kde se zem změnila v nějakou šedou, neznámou hmotu, která byla velmi zlověstná.

No, mám za to, ale to mi došlo až mnohem později po tom co se mi sen zdál, že to bylo prostě samo nevědomí. Už ten sklep, jako něco, kam se odkládají, uskladňují věci... A naraz mě to volalo a bylo to děsivé, živé. Tak si myslím že mě to právě upozornovalo na to co už dnes vím, že to nevědomí žije, stále tam dole je cosi neprobádaného co volá. Aspoň tak jsem to pochopila, a i díky tomu jsem se dala na čtení Junga, ale bohužel na to nemám tolik času a sil kolik bych chtěla, protože mám malé děti a večery už se špatně soustředím.