Re: o ztracenosti ve světě? v životě? v sobě? nevím

Quote
Sarka

Quote
empe

Quote
Sarka

Quote
empe

Quote
Sarka
Ach jo... Co nám to tam to nevědomí háže.

Nevím určitě, ale mám asi dost jasné sny.
To s oživlou figurínou na hambalkách se mi zdálo v dětství, byla jsem malá, to promlouvalo nevědomí??
Ten sen, jak mě něco pronásleduje v domě až k dřevěné loutce na půdě, se mi zdál v době, kdy jsem se už léčila na psychiatrii a nenapsala jsem ho sem celý. Jak jsem se zastavila u té dřevné loutky, tak jsem ji vzala do náruče a objala a ona taky ožila a změnila se v člověka a odešla a zavládl klid.

Mám zato, že jo, aspoň to tak píšou. Že jak do toho vědomí nemá jak zasahovat, protože spí, tak ty obrazy vychází z těch hlubších vrstev.
Tak to byl nakonec vlastně hezký sen. Připomíná mi to i ty motivy z pohádek, oživování a osvobozování polibkem, slzami a tak.

V tom snu na hambalkách, jak jsem byla malá, asi vím, o koho se jednalo, kdo byl ten člověk, co se postavil na poklop. Byl to jasnozřivý sen.
V tom druhém snu s objetím loutky ale nevím, jen se domýšlím.
Šárko, Ty víš, co znamenal Tvůj sen se sklepem??
V dětství se mi opakovaně zdálo o ulici, kde se zem změnila v nějakou šedou, neznámou hmotu, která byla velmi zlověstná.

Ta tma ve sklepě taky působila skoro jako hmota.