Re: Opakující se noční můra

Quote
motylek

Quote
empe

Quote
motylek
Pořád se mi opakuje sen na téma "Je mi psychicky špatně".

Variace 1: Jsem ve svém rodném městě nebo přímo v rodném domě a je mi psychicky špatně. Prosím rodiče o pomoc.

Variace 2: Jsem v psychiatrické léčebně a je mi psychicky špatně.

V noci na dnešek byla variace 2 tak vystupňovaná, že jsem měla (ve snu) údajně živé sny a halucinace a ležela jsem na lůžku a byla jsem v tak divném stavu, že jsem vnímala, co se děje okolo, ale nemohla jsem se hýbat ani mluvit, takové jakoby bdělé koma.
Ostatní pacienti si hleděli svého, připravovali se na to, že půjdou na pracovní terapie. Já jsem chtěla asi jít taky, ale nemohla jsem se hnout.
A jen jsem vnímala, jak kolem mě kmitají doktoři a sestřičky, že jsem asi ve vážném stavu. Jedna sestra mi brala krev. Když vtom jsem uviděla, jak mi chtějí nasadit kyslíkový přístroj, pomyslela jsem si, že umírám a že proboha nechci umřít, když mám teprve 15letého syna, který mě potřebuje.

Brr, jak mi nasazovali ten kyslíkový přístroj...ještě teď mi běhá mráz po zádech a bojím se jít spát....

V rodném domě Ti bylo špatně??
Napadá mě, že s Tvou rodinou nebylo všechno v pořádku ( s mou taky ne, tedy s otcem ).
V PL Ti taky bylo špatně, nemohla ses pohnout. Možná jsi na něco chtěla přijít a nevedlo se Ti to, ale ostatní Ti pomáhali a to je dobré, jen asi ten kyslík Ti vadil, že by Tě ten přístroj dusil, že Ti třeba někdo vydýchával v minulosti vzduch, tím myslím, že potřebuješ svou určitou svobodu a někdo Ti ji bral, tím jak se choval??
Hlavně je dobré to, že jsi nechtěla umřít, že máš syna.

Měla jsem sice milující rodinu, ALE... byly 2 roky po mé 1. hospitalizaci, kdy jsem nezvládala se starat o syna (měla jsem silné tlumící léky), a tak jsem byla s malým synem u našich. Starali se mi o syna, to ano, ale nutili mě s ním být 24 hodin denně a když syn šel večer spát, musela jsem jít spát taky. Jak jsem byla pořád unavená po lécích, tak si mysleli, že čím dřív půjdu spát, tím líp.
Brala jsem ty léky večer před spaním a uspávací účinek na mě měly až do dalšího večera, kdy jsem začínala být trochu čilejší. Toužila jsem jít na počítač a popovídat si tam s někým z "vnějšího" světa, kde jsem měla kamarády a kamarádky, nebýt pořád izolovaná v mém rodném domě. Jenomže naši mi počítač zakazovali, prý se mám hlavně starat o malého.
Takže bylo o nás postaráno, ale já jsem byla tehdy nesvobodná, v kleci.