Slovník základních Jungových pojmů:

Apercepce

(srv. asimilace)

Apercepce je psychický proces, v němž je nový obsah vědomí navázán na podobné již existující obsahy takovým způsobem, aby mu mohlo být porozuměno.

Smyslová percepce nás informuje o tom, že něco existuje. Ale neříká nám nic o tom, co to je. O tom nás neinformuje proces percepce, ale vysoce komplexní struktura apercepce. Rozdíl mezi percepcí a apercepcí není v tom, že by jedno bylo jednoduché a druhé složité - ani smyslová percepce není nic jednoduchého - rozdíl je v tom, že komplexní povaha percepce není ani tak psychická, jako spíše fyziologická. Komplexní apercepce je ale funkcí duševní.

Jung rozlišuje aktivní, řízenou a pasivní, neřízenou apercepci. Při aktivní apercepci vystupuje já aktivně a snaží se něco nového ve vědomí podržet. Při pasivní apercepci vstupují obsahy do vědomí samy, aby vykonaly svůj vliv na já; přicházejí z vnějšku (prostřednictvím smyslů), nebo zevnitř (z nevědomí).

V případě záměrné apercepce hovoříme o „pozornosti“, v případě bezděčné apercepce o „fantazii“ nebo „snění“. Záměrná apercepce je procesem racionálním, bezděčná apercepce procesem iracionálním.