Slovník základních Jungových pojmů:

Bytostné Já

Bytostné Já je archetyp celosti a regulující centrum psýché, transpersonální síla přesahující já.

Jako empirický koncept označuje pojem bytostné Já souhrn všech psychických fenoménů člověka. Vyjadřuje jednotu osobnosti jako celku. Celková osobnost však může být vědomá pouze zčásti, protože je součtem vědomých i nevědomých komponent, a proto je koncept bytostného Já zčásti jen potenciálně empirický ... Jinými slovy řečeno, zahrnuje jak to, co jsme zakusili, tak to, co jsme nezakusili (nebo nezakusitelné) ... Je to transcendentální koncept, protože předpokládá existenci nevědomých faktorů na empirických základech; charakterizuje entitu, která může být popsána jen zčásti.

Bytostné Já je nejen středem, ale také rozsahem, který zahrnuje vědomí i nevědomí; je středem této celosti, jako je já středem vědomí.

Podobně jako je tomu u každého archetypu, je skutečná podstata bytostného Já nepoznatelná; jen jeho projevy opět nacházíme v mýtech a legendách.

Empiricky bytostné Já vystupuje jako hra světla a stínu, ačkoliv je totalitou a jednotou, v níž jsou protiklady sjednoceny.

(Zkráceno)

... dále viz. Bytostné Já