Slovník základních Jungových pojmů:

Libido

(viz také finální přístup)

Libido je psychická energie v nejširším slova smyslu.

Všechny psychologické fenomény můžeme považovat za projevy energie právě tak, jako všechny fyzické fenomény vidíme od dob objevení zákona o zachování energie jen jako různé formy energie. Z psychologického hlediska tuto energii subjektivně vnímáme jako touhu. Já ji nazývá libidem, přičemž upozorňuji, že toto slovo používám v jeho původním významu, který v žádném případě není pouze sexuální.

Výraz libido vyjadřuje touhu nebo impuls, který není omezován žádnou morální nebo jinou instancí. Libido je appetitus ve svém přirozeném stavu. Z evolučního hlediska jsou to tělesné potřeby jako hlad, žízeň spánek, sexualita a emocionální stavy, afekty, které tvoří podstatu libida.

V souladu se svým přesvědčením, že psýché funguje jako autoregulační systém, Jung spojoval libido s účelovostí. Podle něho libido samo ví a rozhoduje o tom, kde je ho třeba, aby psýché byla zdravá.

Libido má přirozený gradient: je jako voda, která, má-li proudit, musí mít spád.

Jestliže libido není dostupné jako v případě deprese, nemizí, ale je staženo zpět, regreduje, aby aktivovalo nevědomé obsahy s cílem kompenzovat postoje vědomí. V takové situaci zbývá k použití ve vědomě zvoleném směru jen velmi málo energie.

(Zkráceno)