Slovník základních Jungových pojmů:

Mana-osobnost

Archetypický obraz personifikované nadpřirozené síly či sil.

Mana-osobnost je dominanta kolektivního nevědomí, známý archetyp mocného muže v podobě hrdiny, náčelníka, kouzelníka, medicinmana a světce, pána nad lidmi a duchy, božího přítele.

Mana-osobnost se historicky vyvíjí k postavě hrdiny a k bohočlověku, jehož pozemským tvarem je kněz. Do jaké míry je také lékař ještě mana-osobností, o tom by mohli analytici mnohé vyprávět.

Slovo mana pochází z Melanésie, kde znamená očarování (nadpřirozenými silami) nebo numinózní kvalitu bohů a posvátných předmětů. Mana osobnost je vtělením této magické síly. Jung v individuální psychologii používá termín mana k popisu inflačního působení asimilovaných autonomních nevědomých obsahů, zejména těch, které jsou spojeny s animou a animem.

Já si přisvojilo něco co mu nepatří. Ale jak si toto mana přivlastnilo? Bylo-li to skutečně já, které mana přemohlo, tak mu mana také patří a pak je konečný závěr správný: člověk se stal významným. Proč však tato významnost nepůsobí na druhé? ... Nepůsobí to, protože se člověk nestal významným, nýbrž pouze propadl smísení s archetypem, s další nevědomou postavou. Musíme dojít k závěru, že já animu vlastně vůbec nepřemohlo, a tedy také mana nezískalo.