Slovník základních Jungových pojmů:

Meditace

Meditace je technika založená na introspekci. Jung rozlišoval mezi meditací, jak se praktikuje na Východě a v tradičních náboženstvích západní církve, a mezi meditací coby prostředkem sloužícím k sebeporozumění, zejména pochopení svých projekcí.

Starobylé umění meditace se dnes praktikuje jen ve filosofických nebo náboženských kruzích; téma meditace předepisuje instruktor, nebo si ho vybírá meditující. Tak tomu bylo i v duchovních cvičeních sv. Ignáce z Loyoly a v teosofických cvičeních vycházejících z indických vlivů. Tyto metody mohou přispět pouze k jistému zlepšení koncentrace pozornosti a ke konsolidaci vědomí, ale syntézu osobnosti ovlivnit nemohou. Jejich účelem je ochrana vědomí před nevědomím jeho potlačením.

Meditace zaměřující se na objektivní produkty nevědomí, které spontánně obohacují vědomí, přispívá ke sjednocování vědomí s obsahy vznikajícími nikoli z vědomého kauzálního řetězce, ale z procesů ve své podstatě nevědomých ... Část nevědomých obsahů je projikována, ale projekce jako taková není rozpoznávána. K rozpoznání projekcí přispívá meditace nebo kritická introspekce a objektivní prozkoumání objektu. Jestliže nejsou projekce rozpoznány, zkreslují objekty, na kterých zůstávají lpět části vlastní osobnosti, které měli být integrovány.