Slovník základních Jungových pojmů:

Myšlení

(srv. cítění)

Psychologická orientační funkce. Myšlení je funkce hodnotící; informuje nás o tom, zda je něco správné, nebo nesprávné.

Myšlení spolu s cítěním Jung označil za funkce racionální. U osoby, kde je myšlení funkcí hlavní (tj. nejlépe rozvinutou), je funkce cítění automaticky funkcí méněcennou (protože je rozvinuta nejméně).

Myšlení musí pečlivě vylučovat cítění, pokud chce být opravdovým, svému principu věrným myšlením. To přirozeně nevylučuje existenci jedinců, u nichž je myšlení na stejné výši jako cítění, přičemž mají obě stejně silnou vědomou motivaci. V takovém případě však nejde po diferencovaný typ, nýbrž o relativně nerozvinuté myšlení i cítění.

Myšlení může být aktivní nebo pasivní.

Aktivní myšlení je aktem vůle, pasivní myšlení je pouhou nahodilostí. Aktivní myšlení odpovídá mému pojmu řízeného myšlení. Pasivní myšlení ... bych nazval ... intuitivním myšlením.

Kapacitu pro řízené myšlení nazývám intelektem, kapacitu pro pasivní neboli neřízené myšlení zvu intelektuální intuicí.