Slovník základních Jungových pojmů:

Otcovský komplex

(viz také logos)

Skupina emočně zabarvených představ asociovaných se zkušeností s otcem a s jeho obrazem.

U mužů vede pozitivní otcovský komplex nezřídka k určité důvěře v autoritu a k nepochybné ochotě podrobit se všem duchovním předpisům a hodnotám, u žen vede k živým duchovním aspiracím a zájmům. Ve snech je to otcovská postava, z níž pocházejí rozhodující přesvědčení, zákazy a rady.

Jung svým výkladům otcovského komplexu nevěnoval žádnou samostatnou práci; poznámky k tomuto tématu najdeme v nejrůznějších pojednáních. Obecně se u muže otcovský komplex manifestuje v jeho personě (prostřednictvím identifikace) a jako některé aspekty jeho stínu; u ženy se otcovský komplex manifestuje v povaze jeho anima.

Otec je prvním nositelem obrazu anima. On poskytuje tomuto virtuálnímu obrazu substanci a formu, je zdrojem „ducha“ pro dceru ... duch není pouhým intelektem, je postojem, duchem, podle něhož se pak žije. Dokonce ale ani takzvaný „ideální“ duch nemusí být vždy tím nejlepším, nechápe-li, jak adekvátně nakládat s přirozeností, tj. se zvířecím člověkem ... Otec má v každém ohledu příležitost nemálo na povaze své dcery pokazit; a to si pak musí odpykat vychovatel, manžel a v případě neurózy lékař. Neboť „co otec pokazil“, může napravit zase jen otec.

(Zkráceno)